V paměti máme zejména listopad roku 1989, kdy plná náměstí a jednota národa smetly komunistickou totalitní moc. Zejména proto je dnešní 23. výročí důvodem k našemu zamyšlení. Splnil se náš listopadový sen? Nezůstaly listopadové ideály roku 1989 jen zbožným přáním?

V myšlenkách se vracíme k té krátké listopadové euforii, která přinesla naší spontánní radost z pádu totalitního režimu. Tedy režimu, který se držel u moci jen represí. Ztratil postupně důvěru občanů a nakonec byl ve své agonii již jen směšný.

Připomínáme, že národní socialisté byli jedni z prvních, kteří zvedli před 23 lety onen prapor svobody. Byla to budova nakladatelství Melantrich na Václavském náměstí v Praze, ale zejména deník Svobodné Slovo, které se staly v těchto listopadových dnech tribunou lidu. V posledních letech se ale z tohoto listopadového opojení stále více probouzíme. Sen o spravedlivé společnosti, o poctivé morálce, se pomalu rozplynul. Dnes musíme konstatovat, že dnešní vnitropolitická realita má velmi daleko k listopadovým ideálům roku 1989. Každodenně si zvykáme na stále stupňující aroganci moci, na asociální přístup pravicové koalice k občanům. Roste korupční jednání na všech stupních státní správy. Beztrestnost a výsady úzké skupiny vlivných se stávají normou pro vysokou politiku. Postavení jedince ve společnosti je měřeno pouze jeho ekonomickou mocí. Kritický hlas veřejnosti nebo jiný názor je potlačován či vydáván za útok na demokracii. Asociální pravicová vláda Petra Nečase ztrácí důvěru občanů. Je na nejnižším stupni své obliby. Stává se také, obdobně jako komunisté před lety, jen trapně směšnou.