Před 105 lety, když habsburská monarchie mlela z posledního, císař Karel I. dal souhlas k jednání s českou delegací v Ženevě i za účasti našeho exilu, vedeného Dr. Benešem. Místo nabízené autonomie česká delegace trvala na vyhlášení samostatnosti Československa. Ve stejné době po zprávách o konci monarchie se česká náměstí plnila davy. V Praze pod sochou sv. Václava byla v poledne 28. října vyhlášena republika, sen předků se naplnil.

Každoročně v těchto dušičkových dnech jezdíme na hroby předků. Zajíždíme do obcí, měst i často malých zapadlých vesnic. V každém tomto místě jsou i pomníky padlých z první světové války. Jezdím na Zbirožsko do Mlečic, patnáct padlých..., obdobně Loučná Hora u Nového Bydžova, i zde uprostřed obce je pomník padlých, počet sedmnácti jmen na tak malou obec je dlouhý. Kolik smutku v každé rodině, kolik dětí přišlo o tatínka. Za rakouského císaře pána a jeho rodinu za první světové války nasazovali životy naši předkové, umírali na ruské, srbské i na italské frontě. Do svých domovů se jich nevrátilo 190 000 a desetitisíce byly zmrzačeny. Zapálené svíčky, věnečky jsou jen malým vděkem předkům za jejich statečnost.