I. světová válka byla pro Německo a Rakousko–Uhersko už nekonečná. Vilémovské Německo potřebovalo odlehčit východní frontě. Vsadilo na Lenina, ten nabízel to, co lid chtěl slyšet, „chleba a mír“. O množství peněz, které putovaly přes Švédsko do Moskvy bylo napsáno mnoho. Podle amerického historika R. Pipese, šlo o částku 50milionů marek ve zlatě, tedy 9 tun zlata. Německému štábu se to bohatě vyplatilo a tak výstřelem z Aurory začala říjnová revoluce. Německý císař Vilém II. jásal. Po rozpadu ruské fronty, byl v březnu 1918 z podnětu Lenina, podepsán Brest-litevský mír. Rusko přijalo tvrdé podmínky, vč. velkých územních ztrát, Ukrajiny, Finska, Pobaltských států, Polska, ztratilo 50mil obyvatel. Historie této německé angažovanosti, je už skoro zapomenutá, politici, ani historici, se nehlásí k této tajemstvími opředené události z doby I.světové války.
Ruskými městy dnes pochodují demonstranti, převážně mladí lidé, studenti. Jsou dobře oblečení, usměvaví, vzdělaní, studující v cizině, užívají si svého mládí, na rozdíl od svých dědů nepoznali válku, ani bídu... Mládí bylo vždy revoluční. Pravda, na nepovolených demonstracích jich nejsou statisíce, jako nedávno před americkým Kongresem, nebo před rokem v Katalánsku či v Paříži, přesto vyvolávají velké naděje u EU, NATO. Organizované demonstrace, navíc v době coronavirové epidemie, mají destabilizovat Rusko, vyvolat napětí ve společnosti.
Po 104 letech se tak rodí téměř stejný příběh, ve stejné zemi, stejný scénář i režie. Jen místo zaplombovaným vagonem, se cestuje do Ruska letadlem. Schází, už jen ta slavná Aurora. Je to všechno opravdu jen náhoda? Za 104 se Rusko změnilo, vyspělo. V těžké historické zkoušce obstálo. Hitlerův sen o „Cestě na Východ“ se zhroutil, byl stejný jako ten Napoleonův. Rusko zachránilo svět před nacismem. Císař Vilém II, pokud by žil, viděl by nad Berlínem vlát rudou vlajku i hrdiny před kterými se klonil svět. Bylo by to pro něj nepředstavitelné. Navalnyj dnes podobně, jako kdysi Lenin, chce psát novou historii Ruska. Také on nabízí lidu vše, co lid rád slyší. Také zde platí slova klasika:„ Komu ku prospěchu?“ Nechci spekulovat v kterém žoldu?
Cesta na východ, byla vždy lákavá. Rusko nabízí nekonečné dálky, přírodní bohatství, nepřeberné množství surovin, lacinou pracovní síla, vzdělanost i kulturní poklady. Slované byli vždy pracovití, nenároční. Jen to jejich vlastenectví vetřelcům i vrchnosti překáželo. Chtěli z nich mít naivní poslušné prosťáčky z východu. Ti co budou stát jen v pozoru, žmoulajíc poddanskou čepici…
Při rozpadu Československa 1992 nám tleskali, padala slova jací jsme to pašáci. Západní politici nás plácali po zádech a my jsme se tetelili blahem. Půjčky nám téměř vnucovali… Slyšeli jsme slova chvály, zdály se nám růžové sny. Koruna měla dohnat marku… Než jsme se probrali z tohoto snu, zavřela se vrata od továren a my stáli ve frontě na pracáku. Dnes, ale již víme, co je to exekuce, bankrot, inflace,… po nás přišel rozpad Jugoslávie, násilné odtržení Kosova. Nesouhlas Jugoslávie byl zlomen nálety NATO. Po Jugoslávii přišla na řadu Ukrajina, dodnes trpící rozpadem ekonomiky i státu. Profesoři, lékaři, ale i řemeslníci odcházejí z Ukrajiny, na východě země národnostní nepokoje, válka. Krátce po Ukrajině následovalo Bělorusko. Také zde se objevil spasitel, dokonce žena… Dnes se stejné pozornosti těší Rusko. Všechny tyto státy spojuje společná slovanská historie. Stejná otázka „ Komu ku prospěchu?“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
