Jak byste laikovi dvěma - třemi větami vysvětlil, čím se profesně zabýváte? Co je to spondylochirurgie?
Spondylochirurgie neboli páteřní chirurgie je medicínský obor na pomezí ortopedie, neurochirurgie a vzhledem k operačním přístupům i obecné chirurgie zabývající se zvláště operační léčbou onemocnění páteře. Na našem pracovišti léčíme úrazy, nádory, záněty, degenerativní onemocnění, deformity a systémová onemocnění páteře. Na Klinice spondylochirgie 1. LF UK a FN Motol se věnujeme dospělým i dětským pacientům se zvláštním důrazem na nejsložitější chirurgické výkony na páteři.
Často slýcháme, že moderní medicína „dokáže zázraky“. Co je pro Vás osobně největším pokrokem, „zázrakem“ ve vašem oboru?
Náš obor zaznamenal od začátku 90. let minulého století obrovský pokrok. Za posledních 25 let došlo k rozsáhlému vývoji na poli operačních technik, používaných materiálů, peroperačních zobrazovacích metod, navigačních technologií atd. Já osobně jsem měl tu možnost pozorovat vývoj páteřní chirurgie od začátku kariéry. Před 20 lety výjimečné operační výkony jsou dnes naprosto běžné a do výjimečných se posuly ty, na které jsme nemohli ani pomyslet. Jestli to chcete označit za zázrak, potom ano. Já na to spíše nahlížím jako na medicínský pokrok a ne zázrak. Za špičku v našem oboru považuji léčbu nádorů, zvláště těch primárních vzniklých v páteři. Zde jsme již schopni odstranit celé obratle se zachováním nervových struktur a bez poškození pacienta. Pro nás je však důležitý i pokrok v ostatních oborech, zde konkrétně třeba v onkologii, anestesii nebo v chirurgii. Spojením znalostí a schopností jednotlivých oborů a dobrou organizací lze potom provádět léčebné postupy, které individuálně řešit nelze. To je také strategie, kterou rozvíjíme na našem pracovišti.
Někdy je ale boj proti osudu či přírodě marný, jak se vyrovnáváte s neúspěchem, pokud přijde?
Nemám rád chirurgické prohry, ale jsou nedílnou součástí klinické praxe. Zvláště u velmi složitých operačních výkonů jsou komplikace běžné a my je musíme řešit. Ve většině případů to zvládneme, jsou ovšem i případy kdy jsme prostě bezmocní. To je potom smutné a my většinou dlouho diskutujeme a rozebíráme příčiny neúspěchu. Důležité je se poučit a vyvodit příslušná opatření, abychom byli příště úspěšní.
Do jaké míry je operace týmová práce? Jak jsou podle Vás důležití ostatní lidé, kteří vytváří podmínky pro úspěšnou operaci?
Medicína obecně je dnes týmová práce a zvláště v chirurgii jednotlivec sám mnoho nezmůže. Na každém léčebném procesu se podílí desítky lidí od primární diagnostiky přes přípravu pacienta na operaci, vlastní operační výkon a pooperační zabezpečení. Dobrý lékařský a sesterský tým je základem úspěchu a ani ten nejšikovnější chirurg neznamená nic bez blízkých spolupracovníků.
Jste náročný na své spolupracovníky?
Jsem. Ale ne víc než na sebe. V chirurgii nemá demokracie co dělat. Spíše preferuji tzv. „laskavou diktaturu“. Na našem pracovišti žijeme takovým komunitním způsobem práce, často se scházíme mimopracovně a třeba i s rodinami. Zároveň pro nikoho z nás není problém zůstat v nemocnici po práci podle potřeby a aktuální situace.
Čemu se aktuálně věnujete, když právě neoperujete?
Medicínská praxe na klinice se skládá ze tří základních složek, vlastního léčení pacientů, výuky studentů a vědecké činnosti. Když tedy nejsem na sále, věnuji se studiu literatury, přípravě k operacím, píši články do odborné literatury a učím studenty medicíny i postgraduální zájemce o spondylochirurgii. Také máme na pracovišti mnoho zahraničních stážistů. Mimo medicínu jsem ambasadorem hodinek PRIM, tak musím o problematice také něco nastudovat. Hodinky mě baví.
Proč jste si vybral právě hodinky PRIM?
S hodinkami PRIM jsem se setkal již jako malý kluk, ty moje byly s modrým ciferníkem a mechanickým strojkem. Tenkrát jsem si to ještě neuvědomoval, ale teď už vím, že schopnost vyrobit kvalitní mechanické strojky představuje velkou zručnost výrobce a prestiž regionu. Umějí to jenom v málo zemích na světě. V Novém Městě nad Metují to dovedou a sklízí za to můj obdiv. Do společnosti nejraději nosím hodinky PRIM Diplomat nebo Spartak 43, na sport a outdoorové aktivity preferuji Orlík II.
Zbývá Vám vůbec nějaký volný čas? Co patří mezi Vaše koníčky?
Mám stejně času jako všichni ostatní, 24 hodin denně. Snažím se věnovat rodině, mám 4 syny, no asi v tom nejsem nejlepší. Koníčků mám asi až příliš a tak ani jeden nedělám, jak by se slušelo. Jsem rybář, horský cyklista, snowboardista a amatérský automobilový závodník. Ve všem velmi podprůměrný, ale o to nadšenější.
Vaše povolání je náročné fyzicky i psychicky, jak nabíráte síly? Co je pro Vás největší relax?
I když mi bylo v životě nejhůře rybařinu jsem od svých 10 let nikdy neopustil. Ryby jsou tak krásné, a mlčí. Na kole si dokážu rovněž psychicky odpočinout a ještě se příjemně fyzicky unavit. V neposlední řadě je to také dobrý trénink na mnoho hodin strávených za operačním stolem. Adrenalinu mám většinou z práce dost, ale i tak si ho někdy ještě trochu přidám rychlou jízdou na snowboardu nebo v autě na závodní dráze.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Komerční článek
