V pražských ulicích se v sobotu bojovalo. Ale nějak... podivně. Sešlo se několik klidných demonstrací proti migrační tsunami, islamizaci Evropy a vládě, která se tváří, jako by se jí bezprostřední ohrožení naší země netýkalo. Tisíce lidí přišly dát najevo svoje znepokojení a rozhořčení.

Do ulic samozřejmě vyrazilo také několik desítek či stovek ultralevicových anarchistů-vítačů, kteří chtěli dát najevo, že islamističtí radikálové proudící do Evropy jsou pro ně požehnáním. Jenže protestující si jich příliš nevšímali. Ono by také nebylo čeho, kdyby si z nich policie nevytvořila živé štíty, jimiž chtěla zabránit především přístupu demonstrantů na největší akci na Hradčanském náměstí. A pak došlo k několika záhadným incidentům, nad nimiž se vznáší mračno temných otázek.

Zifčákovská inspirace?

Policejní akce totiž nejspíš ze všeho názorně ukázaly, že premiér Sobotka a jeho „ultras“ (ministr Dienstbier a „pražská kavárna“), k nimž v boji proti prezidentu Zemanovi šéf ČSSD nedávno tak razantně „zabočil“, ztrácejí nervy. Národ stojí za Zemanem a sobotkovcům zbývají jen veřejnoprávní a Bakalova média, která ovšem v manipulaci veřejným míněním selhávají. A tak nejspíš došlo „kdesi“ k rozhodnutí využít plánované protiimigrantské demostrace k útoku. Jenže se to nejspíš celé vymklo z rukou.

Přesto lze říci, že 6. únor může být zlomovým momentem. Především v tom, že došlo ke zneužití policie (respektive některých jejích „speciálních“ složek) a byly užity metody nápadně se podobající těm, které vedly ke „vzbouření lidu“ po studentské demonstraci v listopadu 1989. Mám tím na mysli především kauzu „studenta Zifčáka“ (agenta StB), jehož nasimulované zabití bezpečnostními složkami (které dal okamžitě Petr Uhl k dispozici západním médiím) uvedlo listopadový státní převrat do chodu.

Všechno nasvědčuje tomu, že tuto sobotu jsme byli opět svědky strategie řízené provokace, opravdové „akce pod falešnou vlajkou“. A jako vždy v těchto případech je proto nutno položit si základní otázku: V čí prospěch?