Osobně hodnotím Petra Gazdíka jako nejhoršího ministra školství vůbec. Téměř každý týden vystoupil s nějakým nedomyšleným návrhem, co by se mělo změnit, překopat, zrušit... Vzápětí bral své návrhy po jejich odborné veřejné kritice zase zpět. To výrazně zvyšovalo nejistotu nejen v řadách učitelů a ředitelů škol, ale i mezi žáky a jejich rodiči. Proto jeho rezignaci vítám. Školství potřebuje stabilitu, nikoliv unáhlené změny.

Petr Gazdík se obklopil lidmi, kteří v oblasti vzdělávání zastávají výrazně menšinové názory, ale chtějí je shora vnutit všem. Příkladem může být majitel firmy Scio Ondřej Šteffl. Nový ministr by měl více naslouchat návrhům učitelů z praxe, rozhodovat na základě odborné analýzy dat a nepodléhat lobbistům. Příštího ministra čeká náročný úkol zprofesionalizovat práci MŠMT. Úřad by měl pracovat mnohem transparentněji než doposud.

Když jsem například podal na ministerstvo školství dotaz, jak vznikala aktuální novela zákona o pedagogických pracovnících, obdržel jsem odpověď, že byla konzultována během neformální snídaně s ministrem; neexistuje tudíž ani zápis z jednání, ani seznam účastníků této schůzky...