ODS se po 7 letech s podílem na moci nachází v programové, ideologické a částečně i personální vyprahlosti. Alespoň media a komentátoři často takto ODS veřejnosti představují.  Po období 7 let ve vládě s velmi rozdílnými  a často nevyzpytatelnými partnery (Strana Zelených, Věci veřejné), v období ekonomické recese a především v období poněkud chaotického hledání vnitřní jednoty a smyslu politiky po odchodu Václava Klause se nedaří ODS najít svoji tvář.

Uvnitř ODS probíhá mezi členy ODS častá a poměrně vzrušená debata o jednotlivých krocích, o jednotlivých tématech a pochopitelně i o jednotlivých rozhodnutích představitelů ODS. Názory jsou velmi rozdílné, od naprostého odmítání současné politiky ODS a následného vystupování ze strany, až po bezvýhradnou podporu jednotlivých i kontroverzních kroků. Konec konců i nejvyšší vedení ODS (úřadující místopředseda Kuba a potenciální volební lídryně M. Němcová) polemizují ve veřejném prostoru třeba o roli Václava Klause v politice ODS.

Je tedy zcela patrné, že ODS se v současné době dramaticky proměňuje a  ODS formuluje politickou pozici, která se pokouší najít odpovědi na výzvy  a otázky druhé dekády 21. století a nevrací se již do minulých dekád a nehledá odpovědi na deset patnáct let stará témata.

Po poněkud do ztracena  vyšumělé aktivitě Mirka Topolánka a jeho tehdejšího týmu s názvem Vize 2020 má shodou okolností právě nyní ODS šanci redefinovat svoje  priority, postoje a odpovědi na témata přítomnosti a budoucnosti. Touto možností je volební program pro volby do PSP a především volební kampaň. V ní může ODS tyto priority,postoje a názory jednoznačně prezentovat.

Proto si dovolím formulovat několik poznámek nejen pro stratégy volebních kampaní, ale i pro širší veřejnou diskuzi o politice jako správě věcí veřejných.