Zamyslel jsem se nad hlavními argumenty, které proti Pařížské dohodě můžeme dnes vidět:
- 1. Dohoda je málo ambiciózní, měla by být přísnější a chybí v ní kontrolní mechanismy a sankce.
Ministr životního prostředí Richard Brabec v jednom ze vstupů přímo z jednacích prostor v Paříži jasně řekl, že text Dohody vyjadřuje „maximum možného“. Taková je mezinárodní diplomacie.
Trvat zarputile na vlastních stanoviscích a neposlouchat argumenty oponentů je nejsnadnější cesta k nedohodě. A zpochybňovat přijatou dohodu z pozice „co by bylo kdyby“ není příliš seriózní. Určitě je vhodnější teď trvat na rychlé ratifikaci a hlavně Dohodu začít dodržovat a dobrovolné závazky postupně zpřísňovat.
Česká republika na jedné straně prolamuje limity těžby uhlí a na straně druhé se přidává ke klimatické dohodě směřující k bezfosilní společnosti. Ano, to je těžko pochopitelné. Měli by to vysvětlovat energetici, ekonomové a politici.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV