A před třemi sty lety se nesměl u porodu objevit ani lékař. Byla to pro něj záležitost nedůstojná, protože byla příliš krvavá. Není divu, že přítomnost lékaře byla dokonce trestná. Vždyť třeba v 16. století jednoho nešťastného lékaře za přítomnost u porodu dokonce upálili. V minulosti byla pomoc při rození dětí v kompetenci porodních bab a ještě v 19. století tato dnes přirozená záležitost představovala pro ženu často nebezpečí smrti.
Doba se změnila a již v šedesátých letech přišli Francouzi s nápadem několika porodnických inovací. Všechny směřovaly k šetrnému zacházení s rodičkou. Při porodu by se měla cítit jako doma, na porodním sále přestaly svítit silné reflektory, dítě se rodilo v klidu a tichu, bezprostředně po porodu byl umožněn tělesný kontakt matky a novorozence a včasné přiložení dítěte k prsu. Rodička mohla v první době porodní provozovat aktivní pohyb, výjimkou nebyl ani její pobyt v bazénu.
Porod přestal být ryze lékařskou procedurou a k jeho příznivému průběhu měla přispět také přítomnost manžela, partnera nebo osoby blízké. Přítomnost muže u porodu však prodělala, jako ostatně každý dobrý nápad, změnu k horšímu. Přestala být výběrovou záležitostí odvážných jedinců a stala se téměř vyžadovanou prestižní rutinou i pro ty muže, kteří třeba nesnáší pohled na krev a jejich psychický stav porodní děj prožívají velmi špatně a pobyt na porodním sále je pro ně stresující událostí.
Přestřižení pupeční šňůry je interpretováno jako málem jakýsi osudový okamžik a muž, který to nedokáže je považován za bačkoru. A to se, prosím, už vyskytly i šílené rodičky, které i přerušení pupečníku považují za nepřirozený zásah do přírodního mechanismu porodního děje a jsou ochotny třeba řadu dní novorozence chovat s pupečníkem celistvým a k tomu pak patří i péče o zasychající plodové lůžko – placentu. Nad nechutností podobného postupu se obrací žaludek i zkušeného porodníka. A to už vůbec nemluvím o riziku „přirozeného“ porodu doma, v lese nebo na poli.
Přestože budu jistě mnohými považován za konzervativního starce, opravňuje mne více než čtyřicetiletá porodnická praxe k určité kritice všech těchto moderních výstřelků. Samec žádného živočišného druhu totiž nikdy není přítomen u zrození svého potomka. Pokud tedy živočišný druh Homo sapiens vyžaduje výjimku, pak by se rozhodně neměla stát běžnou rutinou, dokonce z prestižních důvodů masivně vyžadovanou.
A z vlasti původního návrhu – Francie přicházejí v poslední době poplašné zprávy, které na základě ověřených vědeckých zkoumání konstatují v mnohých případech zhoršení sexuálního vztahu a kvality intimního života jako důsledku přítomnosti muže u porodu. Zkrátka ne ve všech případech je ten tatínek u porodu optimálním a pro všechny zúčastněné prospěšným řešením.
Není tedy divu, že většina porodníků na nedávno položenou otázku „kde je pro nastávajícího otce u porodu jeho ženy nejlepší místo?“ odpovídá „v hospodě“. Tam je mu nejlépe a aspoň nikomu nepřekáží.
MUDr. Radim Uzel, CSc.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
