Takovéhoto tvrzení by se dnes asi málokterý politik odvážil. Však se i tenkrát s rozhořčením ozvali nejen osvědčení klerikální agitátoři, ale i mnozí rozvážní a tolerantní publicisté to považovali za poněkud silný tabák. Hlavním argumentem bylo konstatování že na rozdíl od všech dobrovolných spolků má církev tisíciletou tradici. Nakonec se však samozřejmě ukázalo, že v těchto rozhořčených postojích a ušlechtilých slovech se vlastně skrývá boj o moc a o peníze.
Je to už více než půl století, co napsal Bernard Shaw: „Za příležitostnou volební propagandou řečnické tribuny stojí neustálá propaganda církví snažící se přesvědčit veřejnost, že jsou ve svém oboru jedinou příslušnou autoritou, pokud jde o věčné pravdy. Některé z nich jdou tak daleko, že chtějí být jedinou autoritou o všech pravdách ve všech oborech“. Nejvíce mne překvapilo, že se s církevním postojem ztotožňují dokonce pracovníci sdružení, které se jmenuje „Občanský institut“. Vždycky jsem se totiž domníval, že právě občanský postoj se vyznačuje určitou pluralitou zejména v otázkách etických. Kdo z občanů může tvrdit, že církev je univerzálním garantem morálních hodnot? Vždyť z této univerzální garance nevyplývá nic jiného než univerzální moc.
Jako občan tohoto státu odmítám názor, že to, co mne činí dobrým, je bible a její desatero. Svůj smysl pro čest, lidskou důstojnost, nedotknutelnost svobody, rovnost, spravedlnost a lidská práva čerpám totiž z naprosto jiných zdrojů než jakým je církevní doktrína. Odmítám svou mravnost podmiňovat nějakými donucovacími prostředky, jakými je slib věčné blaženosti nebeské nebo strašením pekelným. Občanský postoj k etice je přece soběstačný, autonomní. Nepotřebuje hlásání starozákonní kruté Hospodinovy libovůle a surovosti, nepotřebuje nebeské protekcionářství podmíněné odměnami a tresty. Církevní otcové se v nás snaží vzbudit přesvědčení o tom, že kdyby jich nebylo, celý svět se okamžitě zřítí do nemravnosti a záhuby. Takovýto postoj se už příliš neliší od tradičního kázání polního kuráta Otto Katze „…bůh je něco, co se vás nebojí a co s vámi zatočí, až z toho budete pitomí.“
Každá totalitní ideologie pokud nemá mocenský monopol dřímá v defensivě, ukazuje lidstvu vlídnou tvář. V dojemné shodě si tu podávají ruce komunismus a katolicismus. Mají velmi podobné způsoby argumentace, dokonce téměř totožné rituály. Ať je to členská schůze nebo mše svatá, třídní prověrky nebo zpověď, pionýrský slib nebo první svaté přijímání, První máj nebo Boží tělo, komunistická justice nebo katolická inkvizice, svádí se tu boj o duši člověka. Vlídná tvář však trvá jen pokud se o moc usiluje. Jakmile má totalita moc v rukou, záhy upaluje, věší, trestá a mučí!
Současné podmínky zatím neodpovídají šíření církevní ideologie ohněm a mečem, takže jejich protagonisté škodí jen diskrétně, o to jsou však jejich metody zákeřnější. Neváhají používat podvržené a falešné důkazy, v zájmu své doktríny se neštítí ani vyslovených lží. Toto své tvrzení bych rád dokumentoval na případu filmu zvaného „Němý výkřik“, který církevní aktivisté kdysi doporučili k promítání ve školách. Tento film se snaží diváky odradit od umělého potratu, činí to však způsobem nečestným a podvodným. Měli jsme totiž možnost číst stanovisko asociace gynekologů a porodníků z USA týkající se právě tohoto filmu. Na tvorbě stanoviska se podíleli také přední američtí embryologové, rentgenologové a odborníci na ultrazvukové vyšetření. Právě tito odborníci ze země původu filmu prohlásili jednoznačně, že „Němý výkřik“ je založen na zmanipulovaných trikových záběrech nitroděložního „násilí“, kde čtyři měsíce starý plod je podvodně vydáván za několikatýdenní zárodek a kde jsou tvrzeny podobné nehoráznosti, jako že toto embryo „cítí bolest“, „uniká aktivně před smrtícím nástrojem“ nebo „vydává němý výkřik“. To vše je doprovázeno podmanivými záběry trhaných ručiček a nožiček, drcením hlavičky.
Když jsem v jednom televizním pořadu prohlásil, že promítání tohoto hororu mládeži a dětem je zločin, ozval se hned jeden středoškolský pedagog v MF Dnes s výzvou, abych ho tedy žaloval. Pan profesor demagogicky tvrdil, že zatajování těchto trikem natočených hrůz a lživých tvrzení je totéž jako zatajování zločinů komunismu. A když jsem se mu snažil ve stejném časopise dokázat, že se mýlí a že mezi zatajováním pravdy a lži je přece jenom jakýsi rozdíl, dostal jsem z redakce MF Dnes oznámení, že můj dopis nebude bez udání důvodu publikován. V celé této záležitosti pak vidím nebezpečné znamení toho, jak církví ovlivněná cenzura zasahuje až do redakce celostátního deníku.
A to není zdaleka všechno. Jistě si vzpomínáte jak katoličtí kněží před lety zorganizovali podpisovou akci proti tak zvané potratové pilulce RU 486. Většina věřících ani netušila co vlastně podpisují, že podpisem pod petici zbavují naše ženy podstatně bezpečnější metody umělého přerušení těhotenství a vystavují je tak nadále většímu zdravotnímu riziku. Tato petice pak způsobila, že Česká republika byla mezi posledními evropskými státy, kde byla potratová pilulka uzákoněna. Církevní aktivisté vytáhli do boje proti sexuální výchově a vystavují tak mládež vyššímu riziku sexuálně přenosných nemocí. Ortodoxní katolická ideologie nadále odmítá dokonce metody asistované reprodukce a zbavuje tak neplodné manželské páry možnosti mít vlastní dítě. Záměrně dehonestuje moderní antikoncepční metody a lže o tom, že hormonální antikoncepce způsobí neplodnost, její zplodiny tráví ryby, nebo že jsou v každém kondomu jakési díry, kterými může pronikat infekce. Tím vlastně zvyšuje počet nechtěných těhotenství a zanedbáním ochrany ohrožuje populaci nebezpečím HIV/AIDS.
Za tou falešnou argumentací o neplodnosti způsobené dlouhodobým užíváním antikoncepce se skrývá zvyšování věku rodičovství. Tedy nikoliv antikoncepční tableta, ale vyšší věk prvního těhotenství způsobí obtíže s otěhotněním. Usilujeme tedy o snížení věku prvního těhotenství alespoň pod 30 let. Dokážeme to cílevědomou sexuální výchovou a nikoliv strašením božími tresty.
Církev skutečně není spolek turistů. Její ideologie představuje často větší nebezpečí. Nestoudné lži jsou haleny do všeobjímající lásky, využívá se zásluh boje proti komunismu. Vzpomeňte jen na uzákoněnou loupež v podobě církevních restitucí. Kdysi jsme se v náboženství učili, že nestřídmost patří mezi sedmero hlavních hříchů a že se sem počítá i nestřídmost v majetku. Křesťanství může mít nárok na určitou mravní autoritu a pozitivní společenskou sílu pouze tehdy, zůstane-li věrno svým vlastním zdrojům ekonomické skromnosti. Dokonce i prezident Václav Klaus kdysi prohlásil, že církve by měly vůči politickým událostem uplatňovat neutralitu.
Není sporu o tom, že i ateisté potřebují duchovní rozměr života. Ke svému rozjímavému duchovnímu zahloubání však odmítají asistenci totalitních ideologií, které se snaží ovlivnit demagogií a lží. Zejména pak ve mně nebudí důvěru taková instituce, jejíž ruce jsou v minulosti pošpiněny krví nevinných a která s rehabilitací svých umučených váhá radu století.
MUDr. Radim Uzel, CSc.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
