Mnohý muž se spokojí s postelí, teplou stravou a vypraným prádlem. Žena bývá na volný čas muže zpravidla náročnější – vyžaduje rozhovory, pozornosti, svádění, romantiku, sex s předehrou, společné chození do společnosti, domácí práce apod. Tyto její potřeby jsou často nenaplněny. Rozvádějící se muž také ztrácí většinou děti a byt, proto se daleko obtížněji k rozvodu odhodlává. V neposlední řadě je pak nutno přiznat, že i případná nevěra muže je vždy viditelnější, muž ji špatně dokáže tajit, zatímco žena je rafinovanější.
Ale abychom zase jenom nenasazovali psí hlavu ženám: příčiny vyšší ženské rozvodové iniciativy mohou být způsobeny také tím, že více mužů než žen se chová patologicky asociálně a nezodpovědně. Přímo klasickým případem je alkoholismus. Tady se ovšem i mnohé ženy probojovaly až do první ligy.
Tisíciletí vývoje našeho živočišného druhu naprogramovaly mužský a ženský mozek rozdílným směrem. Většina výzkumů se shoduje na tom, že sedmdesát až osmdesát procent mužů považuje za nedůležitější součást života práci a stejné procento žen pokládá za nejdůležitější rodinu. Žena celou bytostí touží po tom posedět a popovídat, zatímco muž touží sedět na skále a hledět do ohně. Muž byl odjakživa lovcem a řešil problémy, žena byla ochránkyní rodinného krbu a starala se o přežití dalších generací. Na tom bohužel nezmění nic ani donekonečna opakovaný mýtus o plné nahraditelnosti a naprosté zástupnosti jednoho pohlaví druhým.
Moderní společnost a snahy o rovnoprávnost samozřejmě určité vlastnosti obou pohlaví sbližují. Tato proměna muže v ženu a ženy v muže se však někdy může projevit jako poněkud nežádoucí. Není to tak dávno, co se vyskytly poplašné zprávy o značném nárůstu mužské hysterie. Ženská hysterie byla popsána už nejméně 1000 let před Kristem. Staří Egypťané věřili, že její příčinou je bloudivá děloha, která svým pohybem po těle vzbuzuje zejména poruchy sexuality. Děloha byla považována málem za jakousi putující nestvůru.
Mužský hysterik ovšem není žádným novým vynálezem. Je dobře znám už od dob Sigmunda Freuda. Takže ta teorie s putující dělohou bude nepravdivá, protože muž prokazatelně žádnou dělohu nevlastní.
Zatímco nepochybným znakem ženských hysterek je exhibicionismus vlastního těla, u mužů to bývá zase exhibicionismus prestiže a prestižních předmětů. Tuto touhu je třeba odlišit od zdravé ctižádosti. Hysterik netouží jen po hezkých a nákladných věcech, jeho auto musí být opravdu nejlepší, vila největší a dovolená nejdražší. Touží také po funkcích spojených se slávou a popularitou. Parlamenty na celém světě mají jistě větší procento hysteriků, než je jejich výskyt v obecné populaci a v televizi vídáme občas hysterického politika.
A léčba? Ta je nejlepší radikální: s hysterickým partnerem se rozvést a hysterického politika nevolit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
