Ani jedna ze stran není schopna (a její vedení patrně ani nechce) pojmenovat příčiny současných problémů, ukázat vzájemnou souvislost těchto problémů, a teprve na tomto základě formulovat program jak v podobě akčních kroků obrany a nápravy, tak i dlouhodobé vize vyplývající z pochopení podstaty současné přelomové doby.

Abych nebyl obviněn z toho, že požaduji něco nereálného: Splnění této základní podmínky přijatelného programu by bylo možné, pokud by ta či ona strana vyšla například (může využít i něco lepšího, pokud to bude mít) z analýzy reality alespoň na úrovni výchozích tezí postupně rozvíjených ve třech monografiích, které jsou dostupné zde.

Místo toho nabízejí jednotlivé politické strany nesplnitelné sliby, o kterých ví, že jsou nesplnitelné, a ani je nehodlají plnit. Do voleb je ještě hodně daleko a tato skutečnost může vést k nepředvídatelným událostem. Nejvíce jsou ohroženy strany programového typu (KSČM a ČSSD) s nimi pak i strany tradiční (ODS, KDU-ČSL).

ČSSD

Hlavním problémem ČSSD je, že není sociální demokracií. Současné vedení si tradici strany a politický prostor, ve kterém sociální demokracie operuje, zprivatizovalo a z jeho pozice tuneluje společnost, zejména prostřednictvím krajských mafií. Z toho pak vyplývá slabost současného vedení ČSSD v mezinárodní politice, kde se představitelé ČSSD v podstatě podstavili na stranu slouhovství současné globální moci.