Na otázku není jednoduché odpovědět. Není to jen o tom dělat kariéru doslova za každou cenu "po stropnicku". Souvisí to s anatomií fenoménu "reforem nereformovatelné moci", resp. s tím, co se odehrává, pokud vládnoucí moc kolem svého epicentra či jádra začne "vyčišťovat" potenciální reformy aby se udržel v původní (na určitých ideových paradigmatech), tedy nereformovatelné podobě.

Můžeme si to představit tak, že kolem jádra moci existuje velké množství vrstev, které postupně přecházejí až do většinové společnosti a přes většinovou společnost až k různým specifickým menšinovým skupinám. Pokud půjdeme od jádra moci různými směry, můžeme rozlišit různé specifické společenské aktivity, které jsou ve společenské dělbě práce nezbytné pro uchování moci. Pro názornost uvedu některé z nich:

• správní oblast
• soudní a represivní oblast
• zpravodajská a bezpečností oblast
• politická reprezentace
• vzdělávací oblast
• kulturní oblast
• mediální oblast, aj.

Rozlišení jednotlivých směrů lze různě strukturovat, vymezit jejich vliv na držbu moci, reprodukci moci, utváření veřejného vědomí a sebevědomí apod.

Pokud budeme pod reformou z hlediska držby daného typu moci chápat nápravu selhávající politiky, selhávajícího paradigmatu, tak můžeme v každé vrstvě a v každém směru identifikovat hry (ve smyslu teorie her), kdy jednotlivé hráči mají možnost volit buď strategii podpory stávajícího, selhávajícího, nebo vystoupit jako reformátoři, nositelé reforem. Podle konkrétní situace pak mohou na vlně prosazování reforem stoupat, nebo naopak by v dané vrstvě vyřazení ze hry a klesnout na úroveň většinové společnosti, případně se propadnou do politicky vyloučených a diskriminovaných skupin.

V některých případech situace vykrystalizuje tak, že se ve společnosti poměrně zřetelně střetají dvě tendence: Vyčišťování reformistů "shora" stávající mocí a proti tomu prosazování reformistů "zdola" s podporou většinové veřejnosti.