V lecčems lze Havla chápat. V Západu viděl vždy ty, kteří ho podporovali a chránili před represemi, kterými byl vystaven. V rámci disentu se věnoval kritice režimu a neměl žádnou konkrétnější vizi nastávajících změn, zejména v ekonomické oblasti. Neuvědomoval si ani rizika, která naši zemi čekají. Rovněž tak v jeho okolí bylo minimálně těch, kteří mu mohli v jeho misi pomoci. Ne nepodstatnou roli sehrála i Havlova schopnost relativizace patrná už z jeho děl, prostřednictvím které si dokázal sám sobě a části těch, kteří přistoupili na jeho vidění reality, všechno zdůvodnit. Jakékoli pochybení, jakékoli selhání, jakoukoli roli sebe sama jako figurky vtažené do cizí hry. Patrně právě proto byl vybrán tehdy se výrazně modifikujícím jádrem současné globální moci. To doznalo po rozpadu bipolárního světa značné změny, která ovšem začala už za Gorbačovovy perestrojky.

Připomeňme si první kroky Václava Havla:

• Pozvání Dalajlámy, což byl tvrdý úder proti československo-čínským obchodním vztahům. V té době jsme už mohli zanechat snění o tom, že například pracně vyvinuté a odladěné tisícimegawattové turbíny vyráběné Škodou Plzeň budeme moci vyvážet do Číny a že se obrovský potenciál Škody Plzeň využije.
• Zahájení programu likvidace většiny vojenského průmyslu, zejména na Slovensku (Martin, Bánovce nad Bebravou), což znamenalo zánik špičkového průmyslu a ztrátu míst pro desetitisíce kvalifikovaných pracovních sil. Současně to vyvolalo pochopitelnou reakci v podobě vzedmutí vlny slovenského nacionalismu, které se zmocnili někteří politici, čímž byl odstartován zánik federálního státu se všemi fatálními důsledky na oslabení pozice následnických států na mezinárodním poli a zejména v mezinárodních obchodních vztazích.
• Jednostranná omluva sudetským Němcům, která oslabením české pozice otevřela ránu permanentně destabilizující vztahy mezi námi a naším největším sousedem.

Svým způsobem bylo velké štěstí, že tyto kroky, ke kterým byl Havel zmanipulován, kdy bylo využito jeho nezkušenosti či naivity, oslabující postavení Československa, vyvolaly protireakci ze strany těch, kteří ovládli vládní pozice při řízení ekonomiky, tj. skupiny Václava Klause. Ti nemohli, a to i ze svých pragmatických pozic, reagovat jinak než zvýrazněním obrany národních ekonomických zájmů, které patrně v jejich původní ekonomické koncepci nebyly tak akcentovány.