Integrovat zdravotně postižené děti, jistě s ohledem na závažnost postižení, mezi děti zdravé, může být velmi žádoucí a přínosné. Pro obě skupiny dětí. To se ovšem děje a nepotřebujeme na to zákon.
Jiné to ovšem je s inkluzí skupin se zcela rozdílným potenciálem učení, s rozdílným sociálním zázemím. To nám nechtě dobře ukázali Česká školní inspekce a ministerstvo školství v reportáži České televize (Události, 26. 2. 2016).
V Krásné Lípě vytvořili dvě první třídy - jednu z romských dětí, druhou z dětí ... jaký je vlastně politicky korektní název? České děti, bílé děti, neromské děti? Budu jim říkat Češi. V reportáži zazněla až rozhořčená slova státních úředníků, jeden dokonce mluvil rovnou o segregaci. Z ředitelky školy udělali nenápadně a pod čarou rasistku. Ten pravý, ovšem skrytý rasismus možná předvedla právě školní inspekce a ministerští úředníci. To oni rozlišují podle barvy kůže, a vnímají rasu či etnikum jako zásadní informaci. Tak to přesně je rasismus. Kdyby se zajímali o existenci jiných hodnotících kritérií, pak by možná dopěli k závěru, že tím primární společným jmenovatelem v obou skupinách mohla být třeba připravenost ke školní docházce, úroveň dovedností požadovaných v mladším školním věku, sociální a hygienické návyky. Rasisticky uvažující člověk však jako první vidí právě rasu.
Podívejme se na věc střízlivě. Lze předpokládat, že v Krásné Lípě nejsou na radnici ani ve škole žádní rasisté. Je možný také úplně jiný scénář, než jaký nám předložili státní úředníci. Zkusím jej napsat, protože mi připadá pravděpodobnější, nežli rasismus v první třídě školy obecné. Mohlo to být třeba takto:
Při zápisu dětí do první třídy se hodnotí připravenost ke školní docházce. Jistě ji hodnotili i učitelé z Krásné Lípy, a mohlo se ukázat, že v potenciálu dětí jsou velké rozdíly. Ne náhodou se pak ve skupině nepřipravených mohly ocitnout děti romské. Často neumí dobře česky, často nemají základní sociální a hygienické návyky.
Jistě to neplatí pro všechny stejně, je to však celkem rozšířený jev.Jen se o tom veřejně nemluví, je to takové naše malé tajemství. Odpovědnost za to, jak jsou děti připravené či nepřipravené ke školní docházce nesou jejich rodiče. To se ovšem také nesluší říkat. Je tedy možné, ba dokonce pravděpodobné, že kritériem rozdělení dětí do dvou skupin nebyla rasa nebo příslušnost k etniku, jak tvrdí státní úředníci, ale prosté hodnocení připravenosti ke školní docházce. A pokud jsou v úrovni připravenosti výrazné rozdíly, nelze děti smíchat, protože pak by se s takovými třídami v běžné základní škole nedalo pracovat.
Co se stane, když sloučíte dvě skupiny s výrazně rozdílným potenciálem? Lidskoprávní aktivisté by nás rádi přesvědčili, že to pomůže těm slabším, a na ty s vyšším potenciálem to nebude mít negativní vliv. Opak je pravdou. Každý kantor, manažer či trenér vám potvrdí, že v drtivé většině případů spíše slabí stáhnou dobré na svou úroveň, než by silní vytáhli výše ty slabé. Řešením může být intenzivní práce se skupinou s nižším potenciálem, aby se dotáhla na úroveň skupiny druhé. To se ovšem opět neobejde bez spolupráce s rodiči. Ti musí doma s dětmi pracovat - číst, počítat a psát. Povídat si s nimi o škole, kupovat jim knihy, prostě pomáhat jim rozvíjet se. To však v sociálně slabých rodinách není příliš populární. Často tam převládá postoj, že ONI (dosaďte si: stát, učitelé, úředníci, ...) se musí snažit a něco s TÍM dělat.
Pokud by v případě, jako je Krásná Lípa, došlo k sloučení, nebude to pomoc jedněm, ale poškodí to druhé. Tak to je mi pěkná inkluze.
P.S. Budu si dělat čárky, kolikrát budu nařčen z rasismu.
Psáno pro blog.idnes.cz
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
