Integrovat zdravotně postižené děti, jistě s ohledem na závažnost postižení, mezi děti zdravé, může být velmi žádoucí a přínosné. Pro obě skupiny dětí. To se ovšem děje a nepotřebujeme na to zákon.

Jiné to ovšem je s inkluzí skupin se zcela rozdílným potenciálem učení, s rozdílným sociálním zázemím. To nám nechtě dobře ukázali Česká školní inspekce a ministerstvo školství v reportáži České televize (Události, 26. 2. 2016).

V Krásné Lípě vytvořili dvě první třídy - jednu z romských dětí, druhou z dětí ... jaký je vlastně politicky korektní název? České děti, bílé děti, neromské děti? Budu jim říkat Češi. V reportáži zazněla až rozhořčená slova státních úředníků, jeden dokonce mluvil rovnou o segregaci. Z ředitelky školy udělali nenápadně a pod čarou rasistku. Ten pravý, ovšem skrytý rasismus možná předvedla právě školní inspekce a ministerští úředníci. To oni rozlišují podle barvy kůže, a vnímají rasu či etnikum jako zásadní informaci. Tak to přesně je rasismus. Kdyby se zajímali o existenci jiných hodnotících kritérií, pak by možná dopěli k závěru, že tím primární společným jmenovatelem v obou skupinách mohla být třeba připravenost ke školní docházce, úroveň dovedností požadovaných v mladším školním věku, sociální a hygienické návyky. Rasisticky uvažující člověk však jako první vidí právě rasu.