Levicoví politici? Darebáci a příživníci.

Volební lídr ČSSD, Lubomír Zaorálek se kriticky vyjádřil o podnikatelích, kteří neplatí zaměstnancům podle něj dostatečně vysoké mzdy. Doslova řekl, že „neplatit zaměstnancům slušnou mzdu je darebáctví" a že když někdo není schopen podnikat tak, aby zajistil zaměstnancům normální život, měl by přestat podnikat. Takový podnikatel má, podle Zaorálka, pro naši zemi nulový význam.

Dokud byl pan Zaorálek ministrem zahraničí, byl přijatelným politikem a dokonce víc než to, byl dobrým ministrem zahraničních věcí. Bez ohledu na jeho stranickou příslušnost a zjevný levicový světonázor nás jako ministr reprezentoval dobře (což je, uznávám, jen můj soukromý názor). Teď vstoupil do volebního boje a opět vytáhl svoje extrémní levičáctví. Vyvolává třídní nenávist a dělá, jako by za nízké platy českých zaměstnanců mohli jen a pouze ti vykořisťovatelé, jejich zaměstnavatelé. Soudruh Zaorálek vytahuje rétoriku komunistů z doby před šedesáti lety. Prý jsou zaměstnavatelé, kteří neplatí dostatečné mzdy, darebáci.

Nejprve je nutné říct, že ani soudruh Zaroálek, ani soudružka Marksová, ani nikdo jiný není schopen říct, co to konkrétně znamená „dostatečně vysoká mzda". Nejsou schopni, pokud si to nevycucají z palce, dát dohromady nějaké smysluplné výpočty a výši mezd, které by podle nich měli zaměstnavatelé platit. Proč? Protože neexistuje nic takového, jako jednotná výše mzdy či nějaký univerzální výpočet pro to, jak by měl být placen „zaměstnanec". To slovo jsem napsal do uvozovek, protože soudruzi socialisté s ním zacházejí, jako s jakýmsi obecným, generálním pojmem. Přitom je jasné, že každý zaměstnanec je jiný, každá práce je jiná, každá firma je jiná atd. atd. Tedy množství proměnných, podle kterých je zaměstnanec placen, je tak velké, že nelze mzdu jakkoli normovat. To by samozřejmě zastánci socialismu velmi rádi změnili. Všem stejně, aby neměli lidé motivaci, aby se dalo lidmi lépe manipulovat, aby se dala společnost snadno řídit.