Řešení vztahu mezi Ukrajinou a Ruskem

Myslím, že skoro nikdo nebude číst knížku Dějiny Ukrajiny od kolektivu kolem profesora J. Rychlíka, která vyšla v roce 2015. A já nemám na to, přidávat k této knížce opisy ze stovek jiných, tak, abych rozhojňoval pochopitelně možné další stránky k těm již vytištěným 524 stránkám této knížky, další stránky k historii státu dnes rozprostírajícího se na 604 000 km². Vážení, jářku, státu 7,6x většího než je naše země, podle této plochy největšího státu Evropy (pořád největšího i bez Krymu, druhá Francie má 544 000), když přirozeně víme, že velká Rus není jenom státem Evropy a pozor obývajícího národem po Britech, Němcích, Italech, Francouzích, Polácích a patrně i Španělích – SEDMÝM největším v Evropě (Rusové nejsou jenom národ evropský).

Řada lidí je rozumných – a tedy netřeba jim číst mé kompilace a dojmy, myslí podobně, řada lidí neví nic a ani nechtějí nic vědět – též nebude nic k problematice Ukrajiny číst – natož tak mé úvahy a potom tu jsou dvě skupiny lidí, bohužel velké skupiny, kteří vidí krs jeden tunel vidění světa. Jeden vede z Rusi – vše je špatně, je to imperiální, alkoholem zmožený národ s agresivními či přímo okupantskými choutky. Druhá trubka, tunel či směr myšlení druhé skupiny lidí, vede z Washingtonu, kde sice žádná ideologie neexistuje, kromě jejich ústavou definovaného budování nekonečného blahobytu, tedy konzumerismu na světě nejvyššího stupně, pro nějž udělá Američan potažmo šedé eminence jejich politiky – VŠECHNO, tedy vede zpoza Atlantiku přes nesvéprávný kryptototalitní Brusel a Berlín – a arci, co tito naši zápaďáci činí – dobře činí.