Za pár týdnů mi bude 90 let, takže jsem zažil poslední válku v plném rozsahu. Mám osvědčení Válečného veterána.  Byl jsem vždy bezpartijní. V zimě 1944-45 jsem byl dočasně, v rámci zahraničního odboje (uměl jsem dobře anglicky, německy, rusky a srbsky), i  na ruském (sovětském) letišti v Karpatech, kde jsem byl v týmu těch, kteří zajišťovali letecké motory pro Jihoslovanskou armádu. Mám o tom z té doby i potvrzení. Setkal jsem se tam s řadou uzdravených zraněných ruských frontových vojáků, někteří bojovali i v druhé veliké porážce Wehrmachtu, v bitvě u Kursku. Řada ruských vojáků v té době bojovala a umírala, spolu s našimi vojáky, už bezprostředně při osvobozování naší vlasti. Těch ruských vojáků při tom padlo na 150 000.

Je mi trapně když teď slyším  projevy řady spoluobčanů i „významných“ politiků, někteří z nich by snesli i název „političtí, a obzvláště vojenští budižkničemové“,  že náš prezident Zeman, kvůli všelijak organizovaným událostem na Ukrajině, které nebyly košér ani z jedné strany,  by neměl jet na vítěznou vojenskou přehlídku do Moskvy a poděkovat tím za nejvyšší oběti našim osvoboditelům. Je neuvěřitelně trapné, že tito stejní lidé celkem tolerují dělání národního hrdiny Ukrajiny z dost masového vraha Poláků, Rusů,  Židů, Stepana Bandery. Mnoho Ukrajinců si může o něm myslet to nejlepší, ale nemělo by se to vnucovat té ostatní většině, která o tom zná svoje. Surová masová vražda přece zůstává surovou masovou vraždou. A té ne příliš informované, nebo spíš dezinformované, většině by se neměla vnucovat představa o demokratičnosti všelijakých pochybných krajně pravicových, vyloženě fašistických uskupení Ukrajiny a podporovat je. Je neuvěřitelné, jak toto může tolerovat tzv.Západ, tj. USA, Enropská unie a jejích vykonavatelé z NATO. Oni si je sice platili  a využili , ale jak dlouho je ještě budou, nebo smějí, tolerovat?