Kdo zná posledních 7 listů církvím, které pán Církve zjevil apoštolu Janovi ve Zjevení 2 a 3 kapitole, a pochopil jejich význam zvláště pro dnešní dobu, nemůže jinak, než s úžasem hledět jak Pán Ježíš přesně předpověděl co se bude v církvích poslední doby dít. Jen se podívejme, co napsal o církví poslední doby, Zjevení 3,14 a dál:

Toto praví Amen, svědek věrný a pravý, původce Božího stvoření: Znám tvé skutky; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený nebo horký! Takto však, že jsi vlažný, a nejsi studený ani horký, vyvrhnu tě ze svých úst. Neboť říkáš: jsem bohatý, zbohatl jsem, nic nepotřebuji. A nevíš, že jsi ubohý, politováníhodný a chudý, slepý a nahý. Radím ti, abys ode mne koupil zlato v ohni pročištěné, a tak zbohatl, bílé šaty, aby ses oblékl a neukázala se hanba tvé nahoty, a mast k pomazání svých očí, abys viděl. Já usvědčuji a kárám ty, které miluji; buď tedy horlivý a učiň pokání. Hle, stojím u dveří a tluču; kdo by uslyšel můj hlas a otevřel dveře, k tomu vejdu a budu s ním večeřet a on se mnou.

Duch svatý neustále v apoštolských epištolách připomínal: „Nemilujte svět ani ty věci, které jsou ve světě. Jestliže někdo miluje svět, Otcova láska v něm není. Neboť všechno, co je ve světě – žádost těla, žádost očí a pýcha života – to není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí, i jeho žádost, ale ten, kdo činí Boží vůli, trvá na věky“ (1J 2,15-17). „Cizoložníci a cizoložnice! Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdokoli si tedy umíní být přítelem světa, stává se Božím nepřítelem“ (Jk 4,4).

Mnoha křesťanů dnešní doby se obvinění z „vlažnosti“ týká; nejsou bezbožníky, ale nejsou ani pravdivými křesťany. Jejich srdce se rozdělilo na dvě části. Stali se „lidmi s rozdvojenou myslí“ (Jk 1,8; 4,8). Ve výsledku Pán Ježíš Kristus předpověděl, že je „vyvrhne ze svých úst“ (Zj 3,16).

Další velkou překážkou v křesťanství doby odpadnutí je pýcha a spokojenost se sebou. Křesťanské publikace, časopisy a měsíčníky jsou přeplněny lidskou chloubou. Velkolepé akce, okázalé slavnosti, ohromující statistiky, důležitá jubilea a nadnesená výročí. Křesťanské církve se chlubí svým bohatstvím, svými výsledky, svými úspěchy, svými výkony. Připadají si samostatné, soběstačné, nic už nepotřebují... Křesťanství zbohatlo – bohaté kostely, úchvatné ceremonie, drahá liturgická roucha, drahé sakrální náčiní, hlasitá hudba, proslulí a výřeční kazatelé, dobře vyškolení placení zpěváci... „Laodikejské křesťanství“ má dojem, že oplývá dostatkem a už nic nepotřebuje. Avšak jiného názoru je Ten, jehož oči jsou „jako plamen ohně“ (Zj 1,14): „Říkáš totiž: Jsem bohatý, zbohatl jsem a nic nepotřebuji; a nevíš, že jsi ubohý a politováníhodný, chudý, slepý a nahý“ (Zj 3,17).

Ve své pýše a sebeuspokojení církev období odpadnutí oslepla a byla ochuzena o „vizi skutečnosti“. Pán Ježíš Kristus to vystihl v krátkém konstatování: „... a nevíš...“ Posléze Pán Ježíš ukazuje skutečný duchovní stav církve v období odpadnutí viděn Jeho očima. Činí tak pomocí pěti přívlastků: „...a nevíš, že jsi ubohý a politováníhodný, chudý, slepý a nahý“. A to je přesná charakteristika církve v době odpadnutí. Ačkoliv církev vlastní hmotné bohatství, ocitá se v duchovní bídě a nouzi. (Př 13,7).