Když se čistí řeka umírají ryby, když se kácí les, lítají třísky, a když prší, zmokne ten, kdo se před deštěm neschová. Demokracie (mimochodem, je opakem konzervatismu?) má mnoho výhod. Třeba tyto:

A když se čistí řeka, vznikne občanská iniciativa na ochranu ryb, a na ochranu řeky,

a když se kácí les, vznikne popud vytvořit sdružení na ochranu lesa a třísek,

a když moknou ti, kdo se nemohou skrýt před deštěm, vzniknou sociální organizace na ochranu promáčených deštěm…atd.

Novátorů a iniciátorů se v demokratické společnosti objevuje podle potřeb, jak hub po dešti. Jeden by i řekl, že samovolně a přirozeným vývojem.

Společnost se valí kupředu a jakoby neměla uvnitř sebe hradby. Ale není tomu tak. Hradby se staví a s pěkně jedovatými a ostrými ostny. Vytváří se skupiny a organizace kritiků demokratické společnosti. Zpoza hradeb na demokracii útočí jako divoké sršně levicové a pravicové extrémistické skupiny. Demokratický rozvoj společnosti zatěžuje stále větší a těžší břemeno byrokratického aparátu, jež buší do hradeb stále více a úporněji. V uvozovkách „svobodná“ média splétají otrávené sítě kolem demokracie a chtějí si myšlení občanů omotat kolem čarodějnického prstu.

Demokracie je obklíčena hradbami nejen zvenku, ale i zevnitř. A hradby drží síla, která hradby zpevňuje a dál staví. A co je to za sílu – konzervatismus a zaklínání se konzervativními hodnotami.