A to daleko radikálněji, než se očekávalo. Německo totiž hodlá zpoplatnit nejenom používání dálnic, ale všech svých silnic.   

Kdo by se jinými slovy chtěl německým dálnicím vyhnout a jet na dovolenou po úzkých okreskách, nebylo by mu to nic platné. Nálepku, která by měla stát na deset dní 10 eur a na celý rok v závislosti na stáří vozu okolo 100 eur, by si musel pořídit také.  

První nástin koncepce zpoplatnění silnic, byl zveřejněn před několika dny. A od té doby vzbuzuje plánovaný poplatek docela silné vášně nejenom v Německu, ale i u jeho nejbližších sousedů. Tak například Rakušané docela nahlas hovoří o možnosti, že by proti německému mýtnému podali žalobu u Evropského soudního dvora, neboť ho považují za diskriminační.  

Není se čemu divit, protože rakouští motoristé, kteří se chtějí dostat například z Vídně do Innsbrucku či naopak, to vezmou zcela běžně oklikou přes Bavorsko, aby se nemuseli trmácet přes úzké alpské silničky v Rakousku.  

Asi nejvíc zlé krve přitom u německých sousedů vyvolal argument německého ministra dopravy Alexandra Dobrindta, že poplatek za používání německých silnic je aktem spravedlnosti. Všude jinde v Evropě prý již mýtné systémy existují a pouze používání německých dálnic je bezplatné. Poněkud přitom opomněl skutečnost, že např. v Rakousku, Francii nebo i Česku se platí pouze za používání dálnic, nikoli za malé okresní silnice.  

Stejně tak, že německý model má být konstruován tak, aby byli němečtí řidiči od poplatku de facto osvobozeni. Němci už nyní platí tzv. daň z osobního automobilu, jejíž výše bude korespondovat s celoročním poplatkem za používání německých silnic.  

Tento selektivní přístup proto také hodně vadí Evropské komisi. Komisař pro dopravu Sim Kallas v tomto ohledu už několikrát Němce varoval a lze očekávat, že i příští Komise bude na německé plány nahlížet stejně kriticky.  

Ale nejde jenom o kritiku ze zahraničí nebo ze strany unijních institucí. Je totiž otevřeným tajemstvím, že za zavedení těchto poplatků obzvlášť silně lobbovala vládní bavorská Křesťansko-sociální unie (CSU). Proto také usilovala o získání kontroly nad ministerstvem dopravy. Jejím vládním partnerům - křesťanským demokratům a sociálním demokratům se projekt mýtného naopak vůbec nezamlouval.  

Dokonce i kancléřka Angela Merkelová dala národu v předvolební televizní debatě slib, že mýto zavedeno nebude. Po volbách byla ovšem šéfem CSU Horstem Seehoferem přitlačena ke zdi s tím, že buď bude koaliční dohoda obsahovat mýtné anebo ji křesťanští sociálové nepodepíší.  

Dosud neochvějná jednota se ovšem začíná drolit i u CSU. Bavorský ministr vnitra a dopravy Joachim Herrmann nedávno požadoval, aby byly z režimu silničního poplatku vyňaty příhraniční oblasti, protože mýto by mohlo například odradit zahraniční návštěvníky od nákupů v německých obchodech nebo omezovat pendlery, kteří tam jezdí za prací.  

Je celkem jasné, že pro tyto regiony, které na tom zpravidla nejsou příliš dobře, by to byla docela pohroma. Bavorský premiér Seehofer sice Herrmanna okamžitě veřejně napomenul a vyjádřil ministrovi dopravy plnou podporu, nicméně o šéfovi bavorské vlády je známo, že je – mírně řečeno - pragmatický.  

Nad osudem německého silničního mýta tak stále visí otazník.  

Jeden německý komentátor nedávno přirovnal situaci mladého ministra dopravy Alexandra Dobrindta ke skokanovi do vody, který zcela sám odvážně vystoupil na desetimetrový můstek. Když se chystal k seskoku, zjistil nejenom, že jeho počínání dole sleduje stále více zvědavců, ale především, že v bazénu je hodně málo vody.