V kostce by se to dal možný trend shrnout slovy, že tradiční – a ve většině případů – proevropské strany oslabují a jejich místo zabírají uskupení nová. 

Tento závěr zní možná překvapivě: Vždyť na první pohled zůstalo formálně všechno jako dosud, když volby do Evropského parlamentu zřetelně vyhráli křesťanští demokraté kancléřky Angely Merkelové. Ale už výsledek jejich sesterské strany, bavorské Křesťanskosociální unie (CSU), znamenal pro německou pravici dost velké procitnutí.  

CSU tradičně kandidovala pouze v Bavorsku. Aby mohla hovořit o úspěchu, potřebovala získat ve svém domovském regionu aspoň 50 procent hlasů, což pak v celoněmeckém součtu dá, v závislosti na volební účasti, 7-8 procent.

Od tohoto cíle ovšem zůstali křesťanští sociálové letos hodně daleko. A to přesto, že se na eurovolby systematicky připravovali. Například hned začátkem roku zformulovali kontroverzní slogan "kdo podvádí, ten poletí". Byl namířený proti možnému zneužívání sociálních dávek ze strany občanů Bulharska a Rumunska, jimž se po prvním lednu otevřel pracovní trh v Unii. V rétorickém arzenálu strany nesměla chybět ani kritika unijních institucí a jejich ne vždy pochopitelných rozhodnutí. 

Čím více se blížil termín voleb, tím více se jevila CSU jako strana dvou tváři - jako proevropská a protievropská zároveň. Její formální volební lídr, europoslanec Markus Ferber představoval evropskou orientaci. Tu druhou mistrně ztělesňoval stranický místopředseda Peter Gauweiler, jenž si v minulosti už několikrát stěžoval u německého ústavního soudu, ať už kvůli dalšímu postupu evropské integraci nebo proti opatřením na záchranu eura.