Byl jsem velmi nemile překvapen, jaký rozdíl je mezi tím, co nám podává ve svém zpravodajství ČT a jaká je realita. Mezi uprchlíky je většina mužů, kteří nejsou v zuboženém stavu (když někdo prchá a bojí se o život, neřeší mobil a oblečení), jsou vetšinou skvěle a značkově oblečeni, takové oblečení nemám ani já a to pracuji bez přestávky od svých 18 let. Skoro všichni mají velmi moderní mobilní telefony, že za svůj jsem se styděl. Když jsem viděl ženu s dítětem, byl to téměř zázrak. Ale čeho jsem si všimnul: muž uprchlík nebyl solidární s ženou – uprchlicí s dítětem. Nikdo jí nepomohl s taškou a s dítětem.

Nejsem proti tomu pomáhat, ba naopak, pomáhejme, ale ne penězi! Vždyť můžeme posílat do zemí, kde jsou uprchlické tábory, trvanlivé potraviny, vyrobené u nás v ČR, můžeme posílat přikrývky, školní pomůcky, léky a zdravotní pomůcky, taktéž vyrobené u nás doma. Byla by to dvojí pomoc. Pomoc lidem, kteří jsou postižení válkou, ale také i našim výrobcům. Proč by měli profitovat z naší finanční pomoci jiné ekonomiky?