Ukrajinští nacionalisté trousící narážky o možnosti "nové revoluce“. Na politickém procesu by se podíleli rádi, co vlastně chtějí, však sami netuší. Nýmand zůstane nýmandem, ať už má v ruce zbraně nebo ne. Možnost ovlivňovat ekonomická rozhodnutí dostali, jejich vlastní představy o tom, jak by měla vypadat, jsou však krajně zjednodušené: V podstatě jen o tom, co a jak zabrat a jak se navzájem podělit. Tedy sebrat těm špatným a odevzdat těm správným - a na světě bude rázem vše v nejlepším pořádku. Jsou přesvědčeni, že dokud člověk drží v rukou kalašnikov, dělá to z něj experta na ekonomiku, politiku či diplomacii – jejich problém tkví právě v tom.

Totéž je ovšem i problém oficiální ukrajinské moci. Na Ukrajině došlo ke klasickému státnímu převratu, kdy jedna skupina oligarchů svrhla druhou skupinu oligarchů, s tím rozdílem, že ti noví oligarchové se opírali o nacistické hnutí. Souběžně se státním převratem tak začala i nacistická revoluce, která však do logické kulminace nedospěla. Nacisté chtěli oligarchickou republiku nahradit nacistickým státem, nahradili však oligarchickou republiku jinou oligarchickou republikou. Větší vliv mají v jejím rámci jen pro to, že jsou v podstatě ozbrojenou oporou stávající vlády.

Příliš mnoho Hitlerů

A to nejen tím, že dali dohromady kupu dobrovolnických praporů. Za rok a půl už došlo i k masové infiltraci ozbrojených sil, zvláštních služeb, ministerstva vnitra atd. Z nelegálních ozbrojených formací tak už zůstal jen Pravý sektor a ten se teď má integrovat do SBU. To ovšem na jejich nacistickém charakteru nic nemění. O nic větší kontrolu nad nimi nemá ani státní moc, poněvadž uvnitř svých řad podléhají vlastnímu velení.

V podstatě tak proběhla nacifikace silových struktur, což nacistům dodalo ještě větší vliv. Jejich problém tkví pouze v tom, že nemají svého Hitlera, jednoho a pro všechny. Hitlerů, co se mezi sebou ne a ne dohodnout, mají zase naopak až příliš. Jinak by další převrat provedli už dávno a dovedli ho až k nacistickému státu, po němž tak prahnou. Stávající oligarchická republika jim tuto možnost však nedává.

Evropské zájmy

Evropa na dalším převratu, tentokrát už nacistickém jednoznačně a nezastřeně, zainteresována není. Má naopak zájem na stabilizaci stůj co stůj. Proto se aktivně účastní minského procesu. Na Ukrajině potřebuje alespoň nějakou stabilizaci. Aspoň nějakou vládu, lhostejno jakého typu, avšak zajišťující trvalý tranzit a nedělající Evropě problémy.