Vždyť levicové hnutí, marxizmus, komunizmus apod., byly na začátku 20. století odsouzeny papežem, jako jedny z nejhorších bludů. Podíváme se do Bible, nezaujatě a bez předsudků, zjistíme, že Ježíš by byl v pohledu dnešních lidí levicový revolucionář, který se stavěl proti pokryteckým náboženským a politickým představitelům, hlásal o lásce, rovnosti i přerozdělení a neváhal vzít i zbraň – provaz na to, aby vyhnal směnárníky z chrámu, tedy ty, kteří toto místo zneužívali ke svým obchodům a ožebračování lidí. No a dokonce jeho učedníci po Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání v těchto ideálech pokračovali. O prvotní církvi ve Skutcích apoštolských čteme: „Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali pozemky a majetky a rozdělovali všem, jak kdo potřeboval.

Denně zůstávali svorně v chrámu a ve svých domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a upřímným srdcem.“ Ideálem těchto prvotních křesťanů byl tedy, jak bychom dnes nazvali: komunizmus.

Tedy alespoň v úzkém společenství se snažili naplnit ideály svornosti, vzájemnosti a rozdělení, tak, jak je později můžeme vidět v historii v hnutích, které mají blízko k prostému lidu a také v levicových hnutích, které vychází ze spisů Marxe i dalších autorů. Naplněním podobného stylu života můžeme například vidět ve vytváření kibuců v Izraeli.