Především se ale jednalo o povahu státní moci a její cíle. V roce 1939 šlo o počínající nacistickou okupaci v rámci Protektorátu Čechy a Morava za vlády říšského protektora von Neuratha. Tehdy chtěli nacisté odradit českou veřejnost od jakýchkoli protiokupačních vystoupení a aktivit a demonstrovali to na českých vysokých školách, jejich uzavřením a perzekucí řady studentů. Měla tím být zasažena česká inteligence jako potencionální aktivní protiokupační síla, s níž byla navíc spjata velká část společnosti. V roce 1989 bylo naopak snahou, a nevíme dodnes, kdo všechno se na tom podílel, probudit českou veřejnost z jejího normalizačního spánku a donutit ji, aby vstala od večerních televizí a šla do ulic. To, že policie brutálně zasahuje proti studentům a jednoho z nich údajně zabijí, mělo být úvodním aktem odstoupení komunistické vlády od moci a její předání do rukou jiné moci.
V roce 1939 tedy šlo o brutální zásah, jenž měl ochromit českou veřejnost, aby zapomněla na jakoukoli politickou aktivitu, zatímco v roce 1989 šlo o brutální zásah, jenž měl naopak probudit českou veřejnost, aby vstoupila do politického dění. Obojí se v podstatě podařilo a daných cílů bylo dosaženo. Obě události mají navíc ještě něco společného. V obou případech jde o využití studentstva jako nástroje pro ovlivnění široké veřejnosti, což je pochopitelné, protože vysokološkolští studenti jsou vždy vnímáni jako naděje národa a brutální zásah proti nim musí zákonitě vyvolat emotivní reakci veřejnosti. Je pravděpodobné, že aktéři událostí 17. listopadu 1989 počítali s tím, že zásah probudí i vzpomínky na 17. listopad 1939 a reakci veřejnosti ještě umocní.
Měli bychom vycházet z toho, že v dějinách se významné události málokdy odehrávají náhodně. A symbolická, nikoli reálná souvislost mezi oběma 17. listopady tady prostě je a můžeme předpokládat, že ji někdo využil. A to, že nevíme, kdo to vlastně byl, není takový problém, protože události vyústily v předání moci, které si jistě většina společnosti přála, jen nebyla do té doby schopná pro to cokoli udělat. Výstižně to před lety vyjádřil plukovník Daniševič, velitel pohotovostních pluků na Národní třídě, když uvedl, že on rozkaz k zásahu nedal, protože v té době si zrovna odskočil domů na svačinu.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
