Jsou to v Americe nejdůležitější volby, protože tam existuje prezidentský systém, jenž staví na čelo výkonné moci jednoho člověka, přičemž celá vláda je jeho administrativou.

A samozřejmě je klíčovou otázkou doslova pro celý svět, kdo bude novým či staronovým prezidentem Spojených států.

Z hlediska vztahů mezi tradičními rivaly z dob studené války je situace taková, že Ruská federace si znovu do čela postavila prezidenta, jenž má největší zkušenosti z mezinárodní politiky a požívá na mezinárodním poli velký respekt. Když by chtěly mít Spojené státy silného, ale i takticky schopného partnera ruskému prezidentovi Putinovi, měly by patrně zvolit znovu Baracka Obamu. Pokud by se chtěly vrátit k jistému konfrontačnímu kurzu vůči Rusku, zvolí si Mitta Romneyho.

Co se týká Evropské unie, je situace mnohem složitější. Po zvolení nového francouzského prezidenta Hollanda se zde situace poměrně dramaticky komplikuje. Tandem Merkelová-Sarkozy, jenž více méně konsensuálně určoval evropskou politiku, je minulostí a nový francouzský prezident jde pomalu, ale jistě do konfrontace s německou kancléřkou. Jejich představy o řešení evropské krize jsou v podstatě odlišné, kancléřka chce nadále šetřit a prezident jako pravý socialistický politik, chce navyšovat státní výdaje, především ovšem na celoevropské úrovni. Důležitý rozdíl je také v pojetí státu a výkladu toho, co má stát v takových krizových situacích dělat. Kancléřka reprezentuje v Evropě pravicovou koncepci sociálně-tržní ekonomiky s omezeným vlivem státu, prezident Holland socialistickou koncepci, očekávající stále větší zásahy státu.

Bude-li tedy zvolen Romney, protiklad mezi Spojenými státy a Evropou se prohloubí, bude-li podruhé zvolen Obama, najde pravděpodobně víc společných rysů s francouzským prezidentem než doposud s kancléřkou Merkelovou. Obama totiž stále víc kritizuje úspornou politiku Merkelové, protože se obává, že poškodí hospodářské zájmy Ameriky, protože bude brzdit hospodářský růst.