Česká ekonomika, úzce propojená s německou ekonomikou, funguje a mnohé problémy v ní způsobuje spíše ideologické a ustrašené jednání české vlády, především premiéra Nečase a ministra Kalouska. Vláda začala s politikou plošných, tzv. tupých škrtů, čímž začala podlamovat ekonomický rozvoj. Pak začala opatrně mluvit o jakýchsi prorůstových opatřeních, ale zatím skutek utek. Klíčovým argumentem ministra Kalouska je, že musíme zastavit další zadlužování státu a udržet pro příští rok deficit státních financí pod třemi procenty. Prý jsme to slíbili Bruselu, a když se nám to nepodaří, potrestají nás finanční trhy zvýšením úroků státních dluhopisů. Hlavní cestou k udržení této míry zadluženosti je prý zvyšování daní a škrcení důchodců.

Zaprvé, Bruselu jsme lhostejní a má dnes úplně jiné starosti, o nichž budeme za chvíli mluvit. Varovat před trestem finančních trhů je také mýtus jako v případě Řecka. Finanční trhy totiž netrestají fungující ekonomiky, ale ty, které krvácejí, mají problémy s výši svého dluhu, exportem zboží a stále klesající koupěschopností obyvatelstva. Takže tam nejsou záruky, že budou dluhy řádně a včas spláceny. Česká ekonomika nemá vážné problémy se svým exportem, své dluhy řádně splácí, výše jejího dluhu není v evropském srovnání nijak vysoká. Má ale problémy s klesající koupěschopností obyvatelstva, jenže tu vyvolala svým neústupným fanatismem česká vláda.

Radovat se nad tím, že lidé pouštějí do životodárného oběhu málo peněz a raději je ukládají do finančních institucí nebo slamníků, může snad jen naprostý ignorant. Je to podobné, jako když jedna moderátorka české televize tvrdila, že je dobře, když si politikové budou zvyšovat platy, protože pak nebudou náchylní ke korupci. Náchylnost ke korupci je lidská vlastnost a projevuje se tehdy, když dotyčný nemá v sobě žádný hodnotový korektiv, nezná žádné desatero. A tuto lačnost po penězích nelze ukojit tím, že se mu poskytnou legálně vyšší prostředky. Tím víc se jeho vášeň povzbudí. Není náhoda, že mezi největší korupčníky patří u nás lidé s vysokými příjmy, jako senátoři nebo poslanci.