Příčiny vln vidí ve změnách ve větších skupinách zemí a sice v širším spektru od jediné příčiny, přes souběžný vývoj v celém spektru, po lavinový efekt a konečně tzv. oblíbený všelék, to znamená použití jedné metody ke změně celého spektra. Jde mu o demokratizační nebo antidemokratizační změny, ne o podstatu demokracie, o to, zda existuje nebo ne. Jde o typické procesuální pojetí, založené na vždy specifické souhře závislých a nezávislých proměnných.

Huntigton rozvádí příklad třetí demokratizační vlny, jak ostatně zní název jeho knihy, která nastala od poloviny sedmdesátých let a více méně trvá dodnes. Svou roli sehrála podle něj pětice následujících změn: zaprvé zpochybnění legitimity autoritářských systémů ve světě, kde se demokratické hodnoty začaly těšit obecné popularitě; zadruhé celosvětový hospodářský růst šedesátých let dvacátého století a zvyšující se blahobyt, především v západních zemích; zatřetí proměna národních katolických církví v důsledku Druhého vatikánského koncilu ve směru odporu vůči autoritářství a v obhájce reforem; začtvrté proměna zahraniční politiky velmocí v souvislosti s větší akceptací politiky lidských práv a prosazování demokracie; a konečně za páté tzv. „lavinový efekt“ nebo „inspirace příkladem“ prvních přechodů k demokracii, které působily inspirativně na další země. Když se na těchto pět změn podíváme, na první pohled zjistíme, že v současné době jsou všechny tyto ukazatele spíše přiznivé pro ústup demokracie a nástup nové protidemokratizační vlny v širším mezinárodním měřítku.

Kdybychom vyšli z výše uvedených Huntingtonvoých kritérií, museli bychom uvést, že se demokratické hodnoty v současném světě přestávají těšit popularitě, že si stále více lidí myslí, že demokracie je příliš pomalý a neefektivní systém, který není schopen efektivně řešit narůstávají problémy všeho druhu, a že by tedy byl možná vhodnější nějaký nový autoritativní systém. Na popularitě získávají hesla o potřebě zavedení pořádku a klidu, o potrestání všech viníků atd. U druhého kritéria je proměna také zjevná. Celosvětový hospodářský růst zpomaluje nebo stagnuje a nikdo nezná žádné dlouhodobé řešení, pouze se hasí nejrůznější požáry. Každopádně se hospodářská stagnace projevuje v posilování nedemokratických sil a politických stran, nebo alespoň stran s problematickou mínulostí. Třetí kritérium se také proměnilo, katolická církev se spíše nachází v krizi, otevřený a do jisté míry liberální duch Druhého vatikánského koncilu vyvanul. Ne všude a ne ve všech národních katolických církvích, ale zcela určitě v jistých hierachických strukturách, kde se spolupráce se stávající politickou mocí pokládá za důležitou prioritu. Čtvrté kritérium demokratizace už také doznalo proměnu.