Liberální demokracie uvěřila své vlastní absurdní pohádce, že umí pomoci každému na světě, že otevřenost migraci je zárukou jejího vlastního rozvoje, a že „zelený úděl“ učiní planetu Zemi novou, se zárukami a právem na cokoliv, co si sobectví jedince za právo vyhlásí. 

Koronavir tomuto  historickému omylu liberální demokracie nastavil ono pověstné zrcadlo se silou, která vykolejila řadu vlád a politiků. Zatímco socialismus až posedlý nebezpečím války trvale chystal obranu a přesně stanovil, že  hranice nepředstavují procházkové korzo, tak liberální demokracie se tomu všemu jen smála. Zatímco socialismus strategii rozvoje stavěl na suverenitě státu a národa, liberální demokracie prohlásila národy a státy za přežitek.