Otázkou správnou je, zda po odeznění koronaviru by tam ty kontroly neměly zůstat. Koronavir má nepochybně v první řadě pozornost medicínskou, vedoucí k záchraně nemocných pacientů, ale měl by mít následně i rovinu politickou. Protože koronavir ukázal, že ochrana občanů je nakonec vždy věcí národního státu. A to vyžaduje i kontrolu hranic.

Letmý pohled pár let zpátky

Když v roce 2006 zakládal doktor Malý v pražském IKEM speciální pavilón, jehož náklady se vyšplhaly na 65 miliónů korun, nikdo tomu nevěnoval žádnou pozornost. Peníze na stavbu uvolnil tehdejší ministr zdravotnictví David Rath a důvodem stavby byla zjištěná skutečnost, že se v České republice opět objevila tuberkulóza, za socialismu téměř vymýcená. Hlavním původcem tuberkulózy byli samozřejmě migranti, podle tehdejších statistik překvapivě z Ukrajiny. Ukázalo se, že sovětské lékařství ani zdaleka nedosahovalo výsledků československého. S příchodem tuberkulózy se ale vrátily i další, téměř vymizelé nemoci a bylo zřejmé, že Evropa, stejně tak hloupá, jako byl Sovětský svaz, udělala s nulovou zdravotní kontrolou příchozích migrantů krok zpět. A značný.

Otevřené dveře pro to nejhorší

Když Pavel Chrastina ze skupiny Olympik popisoval po své emigraci v roce 1980 tehdejší přístupy migračních úřadů, mezi jednu z přísných kontrol patřil přezkum jeho zdravotního stavu. Nic takového se především v roce 2015 nestalo. Pod záminkou pomoci „uprchlíkům“ se v Evropě otevřely dveře tomu nejhoršímu. Terorismu, nesnášenlivosti, netoleranci, jinému nedemokratickému právu a velmi nebezpečným nemocem. Každý, kdo s falešným mávátkem „humanismu“ tuto politiku obhajoval a prosazoval, je za tento výsledek odpovědný. Přesnější by bylo: Je vinen.