Až doposud jsem se snažil dívat na ukrajinský konflikt zcela nestranně. To, co se odehrálo v Kyjevě je vnitřní záležitostí Ukrajiny a pokud dokáží čtvrt roku demonstrovat desetitisíce až statisíce Ukrajinců, pak je to známkou, že očividně není spokojeno se svou vládou.

Mezi každým davem se najdou militantní a agresivní skupiny. Nejinak tomu bylo i na Majdanu. Házení kamení a Molotovových koktejlů stejně jako útoky tyčemi není zrovna nic mírumilovného, ale na druhou stranu střílet začala policie. Na které straně byl první mrtvý se dnes už asi těžko zjistí.

Jenže svržení vlády a prezidenta, jmenování nových, dočasných představitelů do předčasných voleb není nic proti tomu, co se dnes děje v autonomní republice Krym. V reakci na svržení prezidenta se objevily "zvací dopisy" etnických Rusů adresované Kremlu a žádaly ochranu před genocidou ze strany Ukrajinců.

Nevšiml jsem si, že by kterýkoli Ukrajinec chtěl lynčovat nebo vraždit Rusy na Krymu. Spíše jde jen o to, že se tamní Rusové chtějí připojit k Rusku. Trocha historie nikoho nezabije. V roce 1243 ovládli Krym Tataři a až do roku 1783, tedy dlouhých 540 let patřilo území Osmanské říši.

V roce 1783 připojila Kateřina Veliká Krym k Ruské říši. Krym byl v roce 1921 v průběhu občanské války připojen k Ruské SFSR přičemž fungoval jako samostatná Krymská autonomní SSR. Až v roce 1944 byli na rokzkaz Stalina z území násilně deportováni Krymští Tataři, původní obyvatelstvo. Totéž se týkalo i Řeků, Arménů a Bulharů.