Až příliš pravdivá. Přiznám se, že mne to vůbec netěší. Mnoho lidí mává nad kroky naší levice rukou a vše bagatelizují, že totalita se už nemůže vrátit, protože neexistuje SSSR a je jiná doba.
Bohužel, vrátit se může velice snadno. Demokracie je křehká záležitost, která staví na tom, že ji všichni respektují. Pokud někdo demokracii zneužije a nastolí nedemokratický režim, neexistuje obrany. Obávám se, že nedemokratické síly nás opět tlačí do situace, kterou jsme zažívali před čtvrtstoletím.
Začíná to nenápadně. Tu jsou komunisté v krajské vládě, onde začínají obsazovat posty a chystají se na společné vládnutí se socialisty, kteří jim umetají cestičku k moci. Neměli bychom zapomínat, že komunisté dokážou být trpěliví a nasazovat si masku lidumilů.
V okamžiku, kdy mají moc pevně v rukou, přichází čas jejich skutečné tváře. Chtěl jsem napsat pravé tváře, ale cokoli, co by zavánělo pravicí, je u komunistů předem odsouzeno k záhubě, i když pojem „pravý komunista“ je jim vcelku znám.
V dubnu letošního roku došlo k převratu v ÚSTRu, Ústavu pro studium totalitních režimů. Dosavadní ředitel byl odvolán po puči, přičemž mezi hlavními aktéry byla Petruška Šustrová. Jenže lidé se o nějaký ústav příliš nezajímají. Je na pokaji jejich zájmu, ale právě ten ústav je trnem v oku komunistů.
Ústav jim vadí právě proto, že ukazuje zločinnost režimu, který zde komunisté nastolili. V zájmu komunistů, ale i socialistů, kteří jsou velice významnou částí tvořeni právě bývalými komunisty, je, aby se nepoukazovalo na totalitu minulého režimu. Jejich cílem je, aby lidé přijali za své, že „za socíku tak špatně nebylo“.
Poté, co rada ÚSTRu byla za vydatné pomoci Petrušky Šustrové ovládnuta socialisty a na post ředitelky dosazena překladatelka z polštiny, která nemá žádnou praxi s podobnými institucemi, došlo i na vědeckou radu, která je z třetiny tvořena bývalými komunisty.
A tato rada si vytkla za posvěcení nové ředitelky Foglové široký cíl: „Měla by se vyjadřovat ke všem odborným otázkám ÚSTR včetně vzdělávacích či popularizačních programů; vynechávají se pouze otázky rozpočtové a personální (s výjimkou názoru na kvalifikaci pracovníků).“
Tady by měl každý trochu zbystřit. Vědecká rada chce zkoumat kvalifikaci pracovníků. Nazývá to honosně evaluací – hodnocením, známkováním. Ve své podstatě budou provádět prověrky. To už známe z minulosti. Kdo neprošel prověrkami, byl vyhozen z práce, děti ze studií a mnoho lidských životů bylo profesně zlikvidováno.
Jedním z těch, kteří budou prověřovat zaměstnance, je Doc. dr. Jan Rataj, CSc. Tento bývalý komunista působil v letech 1981-1990 v Ústavu marxismu-leninismu UK v Praze. Učil dějiny KSČ a mezinárodního dělnického hnutí. Svou kandidátskou disertační práci nazval Československá strana lidová v letech 1925-1929. K ideologii a politice českého katolicismu v období vlády „panské koalice“ (1983).
Jeho vzorem byli Lenin a Gottwald. Leninovými myšlenkami o „třídní úloze náboženství a klerikalismu v epoše imperialismu“ byl ve své práci veden a jako pramene využíval Spisy Klementa Gottwalda, který ho oslovoval a kterého obdivoval.
Nyní tento člověk sedí ve vědecké radě Ústavu pro studium totalitních režimů a bude evaluovat schopnosti Františka „Čuňase“ Stárka v projektu o českém undergroundu. Čuňas si v době totality vytrpěl své, zatímco docent Rataj přednášel dějiny KSČ.
Bývalý exponent a adorant komunistického režimu bude posuzovat, zda člověk, který se stal obětí režimu a byl dvakrát zatčen. V době, kdy Rataj psal o zlých klerikálech a přednášel dějiny KSČ, Čuňas seděl za vydávání časopisu Vokno.
Jak symbolické. Na půdě ústavu, který by měl varovat před nástupem jakékoli totality a upozorňovat na zvěrstva jak nacistického tak komunistického režimu, bude bývalý komunista hodnotit člověka, kterého totalitní režim trestal.
Uběhly pouhé čtyři měsíce od převratu v ÚSTR a čistky nabírají obrátek. Už jsou na řadě prověrky a domnívám se, že pan Stárek bude shledán „překvapivě“ nevyhovujícím. Nikoli snad, že by jeho projekt nebyl dobrý, ale proto, že je bývalým a možná budoucím komunistům nepohodlný.
Na příkladu ÚSTRu můžeme vidět, co nás čeká poté, kdy moc plně uchopí levice. Socialisté se chtějí zalíbit komunistům a nějaký ústav, který upozorňuje na totalitní praktiky komunistů není vítaný. Soudržka Semelová chce, aby se děti učily historii „správně“. Nemálo jiných soudruhů by rádo vrátilo čas, kdy byli neomezenými pány nad životy jiných.
Vracíme se do doby normalizace a prověrek. A že se totalita nemůže vrátit? Může a velice snadno. Stačí k tomu zoufale málo. Levicový prezident toužící po absolutní moci, levicový Ústavní soud se členy zavázanými prezidentu, Senát s levicovou ústavní většinou a totéž pravděpodobně po volbách v Poslanecké sněmovně.
Kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat. Netušil jsem, že to přijde tak brzy. Stále je ještě nějaká šance zastavit příchod gottwaldových stalinistických pohrobků k moci, ale je to v rukou socialistů. Už jednou v historii na to doplatili. Ani oni se nedokázali poučit. Škoda, že následky poneseme všichni.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
