Jeho rádoby zasvěcené postřehy, popisující stav prostředí a atmosféru, ve které pracují policisté a další příslušníci a zaměstnanci bezpečnostních sborů, se nejen neshodují s realitou, ale svojí trapností a nekorektností nutí čtenáře k zamyšlení, proč to dělá. Jediný účel všech jeho vyjádření je sdělení, že za Langera se dělalo všechno špatně. Ale ten už na ministerstvu není více než 5 let a po jeho odchodu následovala éra zjevně a objektivně neschopných ministrů vnitra. Co tedy pana předsedu politické strany Volba pro Prahu, vlastníka internetové televize, PR manažera, jednatele společnosti, člena dozorčí rady společnosti, zabývající se  výrobou a rozvodem tepelné energie Vítka tak motivuje k zneužívání postavení předsedy, byť jen pofidérní, ale přesto, odborové organizace? Odpověď si každý čtenář udělá sám, nicméně nabízím k připomenutí pár nezpochybnitelných faktů a čísel.

1.      Ke koncepci investičního rozvoje PČR

Vítek říká, že PČR nejvíce ze všeho potřebuje koncepci. To je pravda. Proto také, na rozdíl od všech po něm příchozích ministrů (ale i před ním) měl Ivan Langer jediný ucelenou a vyčerpávající, se všemi relevantními partnery projednanou koncepci – komplexní Reformu Policie ČR, se svou legislativní i nelegislativní částí. Její součástí byl poměrně detailní plán na realizaci materiální a technické obnovy u Policie ČR, největší od r. 1950. Jeho projekt P 1000 (název vyplývající z faktu, že v ČR bylo zhruba 1000 policejních služeben a pracovišť) měl nastartovat systematickou a dlouhodobou obnovu policejních služeben tak, aby se skloubilo najednou několik důležitých parametrů.  Každá koncepce, má-li mít smysl, musí vycházet z dokonalého poznání stávajícího stavu. To ovšem politik, odborář a podnikatel Vítek nepochopil, jinak by věděl, že policejní služebna, ostatně jako celá policie, není jenom pro policisty. Má být místem bezpečí pro občana, místem, kam s důvěrou může jít, často ve značném stresu nahlásit svůj problém, požádat o pomoc a nepřipadat si jako poslední zločinec na nepřátelském území. A protože tomu tak dříve nebylo, čelila Policie ČR před příchodem Langera na MV historicky nejnižší důvěře veřejnosti. Sama redaktorka v rozhovoru s Vítkem říká : „ ….velmi mne překvapilo, jak služebna vypadala hezky .“ Ano, tyto prostory pro veřejnost ( zvané také fronf offices) musí občanům dávat pocit a přesvědčení, že jsou na správném, bezpečném a přátelském místě.

Když Vítek říká : „ Chybí tomu všemu systém ,“ tak nechyběl, ta koncepce byla velmi promyšlená a komplexní, jen on ji zjevně nepochopil. Není náhodou, že z peněz EU bylo možné kofinancovat právě jen tuto, pro veřejnost určenou část policejních služeben. Stejně tak ovšem P1000 myslel na zázemí pro policisty (back offices), kanceláře, šatny, sprchy, toalety, atd. Ty musely být hrazeny z rozpočtu policie.

Na začátku celého projektu P1000 byl stanoven přesný harmonogram a postup jeho realizace, včetně pravidelných porad s hlavními funkcionáři jednotlivých krajských pracovišť PČR. Po dohodě s nimi byly určovány priority obnovy majetku v konkrétních lokalitách. Šlo o stovky služeben s pevně stanoveným finančním rámcem. V rámci první etapy byla do projektu front offices investována více než 1 mld. Kč, do zázemí pro policisty 810 ml. Kč a to jen v letech 2007 až jaro 2009.