Jeho návrh, který předložil v rozpočovém výboru, prý navíc přesune až 4 miliardy ročně z odměn poradců směrem ke klientům pojištění. Ponechme nyní stranou, že obojí není možné: Nelze totiž nějakým transakcím zabránit a současně přerozdělit jejich výnos.
Návrh, jehož rakouská inspirace ukazuje na autorství pojišťovny Kooperativa nebo někoho z jejího okolí, skutečně nic takového nezaručuje. Jako ten, komu návrh "šlape na kuří oko", se musím ptát, proč má návrh bránit přepojišťování zprostředkovateli a nikoli už prostřednictvím samotných pojišťoven, které se na přetočení smluv podílí až z jedné čtvrtiny? Nebo snad pan poslanec věří tomu, že pojišťovny své klienty přepojišťují v jejich prospěch? To je sice technicky vzato možné, ale asi tak stejně pravděpodobné, jako že zavolá váš telefonní operátor a nabídne vám zrušení staré nevýhodné smlouvu a její přetočení do výhodnější.
Přetáčení smluv ve skutečnosti může být pro klienta výhodné, obvykle ovšem znamená přechod k levnější konkurenci, čemuž se dnes pojišťovny prostřednictvím návrhu poslance Šincla urputně brání. Klient, který jim není vydán napospas, zkrátka tolik nenese. Proto potrestáme poradce, který smlouvu uzavřel, pokud dojde k jejímu předčasnému ukončení. Jak má dotyčný zajistit, aby smlouvu nepřepojistil někdo jiný včetně samotné pojišťovny, ovšem už návrh poslance Šincla ani on sám neříká. Jednoduše proto, že to neví. Smysl návrhu totiž není v zastavení kolotoče přetáčení smluv, ale v tom, aby si příslušné provize mohly ponechat pojišťovny.
Jak je to možné? Jednak platí, že účtované náklady se dají pojmenovat různě a návrh pojiošťovnám umožní, aby klientům naúčtovaly místo provize zprostředkovateli za předčasné ukončení smlouvy poplatek pojmenovaný jinak. Jako bychom podobnou poplatkovou vynalézavost finančních institucí důvěrně neznali. Z velké části to ale ani nebude třeba. Většina životních pojistek je dnes uzavírána pouze na rizika bez nebo jen s minimální investiční složkou, což Šinclův návrh vůbec nezohledňuje. Vracení investiční složky klientům je proto jen vějička pro veřejnost. Obvykle totiž žádná není.
Návrh ve svém důsledku umožní situaci, kdy zprostředkovatel sežene pojišťovně klienta, ta ho vzápětí přepojistí, aby ušetřila na odměně zprostředkovateli a podle zákona bude vše v nejlepším pořádku. Část zisku se od zprostředkovatelů přesune k pojišťovnám a pro klienty se ztíží přechod k jiné pojišťovně, kde by mohli uzavřít výhodnější smlouvu. Komu má návrh ve skutečnosti sloužit, je zřejmé, jedinou záhadou zůstává, zda si je toho vědom i pan poslanec Šincl, nebo jen plní roli užitečného "poslance" pojišťoven.
Jiří Šindelář, šéf Unie společností finančního zprostředkování a poradenství (USF ČR)
Psali jsme:
autor: PV
