Byly plné mechu nasáklého vodou, kapradin a vzrostlých, mohutných stromů. Les byl místem, kde bylo velkou vzácností, aby se sluneční  paprsky prodraly až na zem.

Formani, kteří odváželi pokácené dřevo, museli několikrát přepřahat, aby se  mezi hustě rostoucími stromy dokázali otočit.  Při vstupu do těchto lesů měl příchozí pocit, jako by se náhle zešeřilo. V blízkosti  se nácházelo mnoho studánek a pramenů z nichž dnes už většina vyschla.

Naši předkové museli vykopat hustou síť odvodňovacích příkopú, aby voda stačila odtékat a les se neproměnil v bažinu. Tehdy z nich vytékalo velké  množství potoků a potůčků,ve kterých bylo dost vody i v době, kdy dlouho nepršelo.

Stromy, kromě toho že vodu zadržují, mají také schopnost kondenzovat vzdušnou vlhkost na svých listech.

Staré listnaté stromy, podle výzkumů rakouského vědce a filosofa Viktora Schaubergera, který v lesích strávil velkou část svého života, vodu nejen zadržují a kondenzují, ale mají také schopnost ji ve své dřeni vytvářet. přebytky pak předávají okolnímu prostředí.

To je hlavní příčinou přísloví našich předků " Kde je les, tam je i voda".

Schopnost tvořit vodu ze vzdušného kyslíku a vodíku však mají pouze listnaté stromy starší sta let.

Dnes se tohoto věku dožije jen malé procento stromů a proto voda z lesl mizí. .

Všechmy civilzace, které na svém území vykácely lesní porosty změnily své území v poušť a následně zanikly. Snad nás nepotká stejný osud.