Na jedné straně levicoví liberální intelektuálové, na druhé straně méně hlasití, ale početnější konzervativci. Asi takto vypadá debata, která se v českých médiích a na internetu vede po teroristických útocích ve Francii. Jako každá v zásadě zbytečná diskuze nad tématem, kterému drtivá většina diskutujících nerozumí, se i tato má tendenci polarizovat. Tedy my proti vám, hodní proti zlým, dobro proti ďáblovi, a tak dále.

Možná se jí  účastníte také, a i když ne, možná, že vás jedna věc překvapí. Je jí skutečnost, že podobné debaty po tragických událostech jako byla tato, mají ještě třetí stranu. Není vidět. Nemluví (tak moc). Přesto jako jediná z lidského neštěstí doopravdy benefituje, a to, a teď se možná budete divit, proti úplně všem ostatním. Její úspěch je založen právě na tom, že se tak účinně skrývá. A chceme-li s ní něco udělat, musíme jí ze všeho nejdříve demaskovat.

Existují lidé, kteří by rádi, aby stát co nejvíce kontroloval životy svých občanů. Jsou v každé demokratické zemi. Nemá to nic společného s politickou levicí, ani pravicí, s liberalismem ani konzervatismem, neboť ty všechny jsou ideje, a ideje mohou vést vzájemnou diskusi. Dokonce, i když si v mnohém protiřečí. Snaha o kontrolu a restrikci je ale pouhou snahou získat moc. Ne politickými, ale byrokratickými cestami. Není levá, není pravá, není ani uprostřed.