Sofie Chrtková: Ideální svět neexistuje

Tím, že nevím, zda zítra neskončím na ulici, nepřijdu o zaměstnání, neuživím sebe, natož děti, nebudu mít na lékařskou péči a budu mít obavy, že důchodem pro mne život končí, není jen na „blbou náladu“, ale je permanentně depresivní. Musíme si tohle nechat líbit? Proč se dostáváme na poslední místa ve světě a stoupá negativní hodnocení celé české společnosti? Kdo je tím strůjcem našeho depresivního života a strůjcem stoupajícího negativního hodnocení?

Máme-li se považovat za civilizovanou společnost, jsou to právě základní sociální jistoty a vzájemná solidarita, jako základní stupeň civilizace ve smyslu, jak bychom naši „vyspělost“ také měli chápat. Vyspělá civilizace neznamená jen technický rozvoj a počítání zisků. Vyspělá civilizace znamená, že se nebudeme požírat vzájemně, rvát se o kořist, ovládat druhé z titulu majetku nebo moci, postaráme se o slabší a nemohoucí a budeme zachovávat základní pravidla slušného chování, k čemuž patří i neokrádat druhé a pracovat v zájmu druhých, resp. celé společnosti, nikoli jen pro sebe a vlastní zisk. K této společenské a civilizační vyspělosti vedla dlouhá a krvavá cesta přes války a revoluce. Války se vedly pro zisk, což bylo často opentleno působivou ideologií - o tom by nám mohli vyprávět římsko-katoličtí vysocí představitelé, za jejichž ideologií a ziskuchtivostí se vine nejdelší krvavá a vražedná stopa i hromadné genocidy obyvatel – ve jménu Ježíše, ačkoli římskokatolická církev Ježíše přímo svým konáním a jednáním popírala a popírá dosud. Vědu, poznání a přirozenou lidskost nejen srážela na kolena a udržovala většinu obyvatel v nevědomosti jako prostředník a mluvčí samotného Boha, ale vládla natolik krutě, že pro svoji nadvládu a ziskuchtivost se neštítila ani vražd a zinscenovaných procesů. Římskokatolická církev bránila pokroku a vědám, bránila vyspělosti civilizace a to i společensky. I v současné době nám v Česku předvádí, oč se jí jedná především a ještě její představitelé jsou schopni tvrdit, že jim majetky a území bylo ukradeno, čímž opět popírá historická fakta. Udržuje svá ideologická dogmata k ovládání lidí stejně, jako za středověku a pomáhá si přes mocné k majetkům, jako činila vždy. Spolu s mocnými jsou lidé udržováni a žijí stále v mocenských lžích. Vyspělé civilizaci a společnosti se v Česku začínáme na míle vzdalovat.

Naši politici připravili Česko po rozdělení Československa, jako obrovský hodovní stůl, kde si každý mohl vzít dle libosti a chuti, co jeho hrdlo ráčí. Na občany bylo vychrleno mnoho lží a demagogie, aby nezvedli rovnou klacky a od hodovního stolu je nevyhnali. Lež a demagogie mocných, jako vždy, vyhrála. Občané se začali probouzet, až když zjistili, že na hodovním stole bylo celé Česko i s jeho občany. Jako největší nepřítel státu a sám Ďábel, nám byl předkládán komunismus, solidarita, drahé a rozdavačné sociální jistoty, aby neubylo z hodovního stolu a neupadl ani drobek občanům. My jsme žili před rokem 89 sice na počátku, ale dá se říci v té vyspělejší společenské civilizaci, tedy lidské sounáležitosti, solidarity a sociálních jistot. V rámci možností, které nám byly dány, náš stát fungoval, patřili jsme mezi nejvzdělanější národy světa, měli jsme fungující průmysl, náš stát byl potravinově soběstačný a vesele jsme obchodovali po celém světě, čímž jsme si mohli dovolit i základní sociální jistoty pro každého občana. „Blbou náladu“ jsme neměli z toho, že nevíme, co nám přinese zítřek, kdo nás podvede, okrade a bude nám nařizovat a ukrajovat čím dál více osobní svobody, která ve srovnání s dneškem, byla větší – dnes jsme nesvobodní, protože na „svobodu“ nemáme peníze. Nikdo nebyl vyhnán pro zisky podvodníků pod most, nebyl vyhazován z práce, aby podnikatel zvýšil zisky, stát preferoval rodinu jako základ státu, zdravotní péče byla dostupná pro každého a zaměstnavatel se nechoval k pracujícím jako otrokář. Je tedy naprosto zřejmé, proč jsou komunisté a „levicově“ smýšlející občané, požadující zpět to, co bylo ukradeno na hodovním stole zvaném Česko, včetně základních sociálních jistot, pojímáni jako Ďábel a nepřítel těchto samozvaných hodujících, vzhledem k rozkradenému Česku se dá hovořit již o zločincích.

Co nám zůstalo po obrovské hostině, trvající 23 let? Co zbylo po mejdanu, jež uspořádali naši čeští politici pro sebe a cizáky a nově pro římskokatolickou církev? Ani žádný slouha při tomto mejdanu nepřišel zkrátka a sám se také nažral do sytosti. Ani slouhové nemají zájem opustit své fleky. Jak se říká tomu, když politici slouží cizím na úkor vlastních občanů? Jak se říká tomu, když přes protesty občanů se rozdává majetek a miliardy v prospěch cizích států a nově Vatikánu, když se rozdává státní území cizákům? Jak nazvat to, že se politici zpronevěřili všem občanům, lhali a podváděli, aby obhájili tento zlodějský mejdan?

Nekoná-li vládnoucí moc v prospěch většiny společnosti, natož, když společnost, které vládne, využívá pouze k vlastnímu prospěchu a ziskům a společnosti bere základní sociální jistoty, které odnímá s mantrou „postarej se sám o sebe“, zatímco sám bohatě krade, doslova čistí společnost od těch nejslabších a nejbezmocnějším tím, že jim bere, kromě sociálních jistot i střechy nad hlavou a finanční prostředky na přežití a rozpoutává vůči nim společenskou nesnášenlivost, jež vede k jejich společenskému vyloučení a samotě, nejde o vyspělou civilizaci a společnost, ale vracíme se někam „na stromy“ nebo do hlubokého středověku. Lidem se bere svoboda, neboť za ně rozhodují zloději a podvodníci, kterým politici umožnili krásné žití na úkor většiny občanů, kterým krásné žití permanentně znemožňují. Svoboda znamená, že občan může svobodně rozhodovat o svém životě, svobodná společnost znamená, že může sama o sobě rozhodovat. Volíme sice svobodně, ale nakonec rozhoduje hrstka politiků ve stranickém aparátu a občan již nemá jakoukoli moc cokoli ovlivnit do dalších voleb, kdy je opět něčím zastrašen a ošálen. Nejde ani o demokracii, pokud politici jednají proti zájmům většiny občanů a většina nemůže do rozhodnutí politiků nijak zasahovat. Je tedy přímo nutností, vrátit se zpět k vyspělé civilizaci sociálních jistot a solidarity, k občanskému společenství a a získat si svobodu a demokracii, docílit toho, že politici jsou tu pro občany, nikoli, jak tomu bylo 23 let. Referndum a možnost odvolat politika, když nečiní pro občany, ale proti jejich zájmům, je jedinou možnou cestou k demokracii a svobodě. Pak ani není možné strašit Ďáblem komunistou, socialistou a levicí. Začněme konečně uvažovat, co nám skutečně „přinesla“, či spíše odnesla, naše polistopadová politická garnitura, jež zde není pro nás, občany Česka.

Ideální svět neexistuje, ale může být pro nás lepší. Záleží, co si zvolíme, zda se budeme nečině koukat, jak se vše rozpadá a rozkrádá a doufat, že bude líp, což je nesmysl, když se nepostaráme sami. Zatím jen nečinně přihlížíme již 23 let tomuto nechutnému mejdanu mocných, mnozí nakrmeni a opilí jejich permanentně předkládanými lživými demagogiemi, jež jim stačí, aby jen stáli a souhlasili a snad i odsouhlasili, tento nechutný mejdan, protože Ďábel komunista či socialista číhá, bude vás věšet, zavře vás do okovů, upálí, pověsí, pošle do gulagů, sebere vám majetky atd., atd. Okrádaná chudina a lůza se musí stále strašit a zastrašovat, strach ochromuje, to vědí mocní dávno, neboť je to jejich nástroj moci k ovládání „chátry“, „lůzy“ apod..

Publikováno se souhlasem vydavatele.