Tím, že nevím, zda zítra neskončím na ulici, nepřijdu o zaměstnání, neuživím sebe, natož děti, nebudu mít na lékařskou péči a budu mít obavy, že důchodem pro mne život končí, není jen na „blbou náladu“, ale je permanentně depresivní. Musíme si tohle nechat líbit? Proč se dostáváme na poslední místa ve světě a stoupá negativní hodnocení celé české společnosti? Kdo je tím strůjcem našeho depresivního života a strůjcem stoupajícího negativního hodnocení?

Máme-li se považovat za civilizovanou společnost,  jsou to právě  základní sociální jistoty a vzájemná solidarita, jako základní  stupeň civilizace ve smyslu, jak bychom  naši  „vyspělost“ také měli chápat. Vyspělá civilizace neznamená jen technický rozvoj a počítání zisků.  Vyspělá civilizace znamená, že se nebudeme požírat vzájemně, rvát se o kořist, ovládat druhé z titulu majetku nebo moci, postaráme se o slabší a nemohoucí a budeme zachovávat základní pravidla slušného chování, k čemuž patří i neokrádat druhé a pracovat v zájmu druhých, resp. celé společnosti, nikoli jen pro sebe a vlastní zisk. K této  společenské a civilizační vyspělosti vedla dlouhá a krvavá cesta přes války a revoluce.  Války se vedly pro zisk, což bylo  často opentleno působivou ideologií  -  o tom by nám mohli vyprávět římsko-katoličtí vysocí představitelé, za jejichž ideologií a ziskuchtivostí se vine nejdelší  krvavá  a vražedná stopa i hromadné genocidy  obyvatel – ve jménu Ježíše, ačkoli římskokatolická církev Ježíše přímo svým konáním a jednáním popírala a popírá dosud. Vědu, poznání a přirozenou lidskost  nejen srážela na kolena a udržovala většinu obyvatel  v nevědomosti jako prostředník  a mluvčí  samotného Boha, ale vládla natolik krutě, že pro svoji nadvládu a ziskuchtivost se neštítila ani vražd a zinscenovaných procesů.  Římskokatolická církev bránila pokroku a vědám, bránila vyspělosti civilizace a to i společensky. I v současné době nám v Česku  předvádí, oč se jí jedná především a ještě její představitelé jsou schopni tvrdit, že jim majetky a území bylo ukradeno, čímž opět popírá historická fakta. Udržuje svá ideologická dogmata k ovládání lidí stejně, jako za středověku a pomáhá  si přes mocné k majetkům,  jako činila vždy. Spolu s mocnými jsou lidé udržováni a žijí stále v mocenských  lžích. Vyspělé civilizaci a společnosti se v Česku začínáme na míle vzdalovat.

Naši politici  připravili Česko po rozdělení Československa, jako obrovský hodovní stůl, kde si každý mohl  vzít dle libosti a chuti, co jeho hrdlo ráčí. Na občany bylo vychrleno mnoho lží a demagogie, aby nezvedli rovnou klacky a od hodovního stolu je nevyhnali. Lež a demagogie mocných, jako vždy, vyhrála. Občané se začali probouzet, až když zjistili, že na hodovním stole bylo celé Česko i s jeho občany. Jako největší nepřítel státu a sám  Ďábel, nám byl předkládán komunismus, solidarita, drahé a rozdavačné sociální jistoty, aby neubylo z hodovního stolu a neupadl ani drobek občanům. My jsme žili před rokem 89 sice na počátku, ale dá se říci v té vyspělejší  společenské civilizaci, tedy lidské sounáležitosti, solidarity a sociálních jistot. V rámci možností, které nám byly dány, náš stát fungoval, patřili jsme mezi nejvzdělanější národy světa, měli jsme fungující průmysl, náš stát byl potravinově soběstačný a vesele jsme obchodovali po celém světě, čímž jsme si mohli  dovolit i  základní sociální jistoty pro každého občana. „Blbou náladu“ jsme neměli z toho, že nevíme, co nám přinese zítřek, kdo nás podvede, okrade a bude nám nařizovat a ukrajovat čím dál více osobní svobody, která ve srovnání s dneškem, byla větší – dnes jsme nesvobodní, protože na „svobodu“ nemáme peníze. Nikdo nebyl vyhnán pro zisky podvodníků pod most, nebyl vyhazován z práce, aby podnikatel zvýšil zisky, stát preferoval rodinu jako základ státu,  zdravotní péče byla dostupná pro každého a zaměstnavatel se nechoval k pracujícím jako otrokář. Je tedy naprosto zřejmé, proč jsou komunisté a „levicově“ smýšlející občané, požadující zpět to, co bylo ukradeno na hodovním stole zvaném Česko, včetně základních sociálních jistot, pojímáni jako Ďábel a nepřítel těchto samozvaných hodujících, vzhledem k rozkradenému Česku se dá hovořit již o zločincích.