Víme, jak nesmírně dlouhá doba uplynula po odchodu p. Paroubka z vedení ČSSD, než si strana zvolila  nového předsedu a jak straně trvalo dlouho, než se na novém předsedovi dohodla. Již to svědčí o akční (ne)schopnosti strany a jejich poměrech uvnitř. Vládu „možná premiér“ sestavuje „na třech židlích“  již tři měsíce, ale svůj politický vrchol dosud jistý nemá. Kdyby  se pevně usadil na jedné židli a neměnil názory a postoje podle ostatních dvou židlí, které používá jako berličky při výstupu na politický vrchol nebo odešel raději do opozice se zdůvodněním, že na svých slibech, daných voličům trvá, zachoval by si tvář i směr a nehrozil by mu pád ze tří nestabilních židlí  a hodnocení občanů, že bude hrát jen užitečného idiota a prodlužovat nefunkčnost vlády k prospěchu těch, kdo tahají z pozadí za nitky politických kašpárků. Doba je totiž velmi vážná a na další politický teátr  dle předchozích scénářů,  nemají občané náladu.

V politice je hodně dlouho, a to by v tom čert byl, aby po zásluze netoužil dosáhnout svého životního  a politického vrcholu,  třeba přes „tři židle“. Bohužel, sebevědomí a cílevědomost by měla odpovídat vlastním schopnostem a u politika se předpokládá, že bude umět předvídat a hodnotit a bude dodržovat a klást důraz i na to, jakými lidmi se obklopuje z pohledu společensko-morálního, ale i umu dobré politické strategie.  „Možná premiér“  je možná dobrým úředníkem, ale  funkce premiéra  požaduje zcela jiný fortel a pevné morální zásady, do nichž nepatří prosazování, a to  přímo do vlády, někoho, kdo vystudoval za 9 měsíců na bakaláře, či má jiný morálně-společenský vroubek, ale jinak může být i schopným člověkem, ale může být také všehoschopným, protože pokud by měl studovat poctivě 9 měsíců na profláknutých  plzeňských právech, tak lze minimálně pochybovat o poctivosti –  k sobě i ostatním. 

Premiér má být osobnost, která preferuje především  morálně-společenské aspekty a jde příkladem s tím, že nepoctivost si do vlády nepustí, protože je to obrázek i o něm samém. Předseda ČSSD by měl vědět, jak to v politice funguje i to, že by si nikdo v reálném životě na tři židle různé velikosti nesedl ani po pár panácích v místní hospodě, protože vždy se najde nějaký šprýmař, který čeká na to, jak tu jednu ze tří židlí zezadu  podrazit  k pobavení celé hospody. V hospodě se jen smějí, ale v politice jeho pádu a zad, zaručeně využije  dobrý řitní alpinista a přitom mu zlomí i nějaké to pomyslné  žebro, aby jej na delší čas znehybněl, což má neblahý dopad i na nás občany a stát. Dobrý kormidelník a dobrý kapitán si najme i dobrou a schopnou posádku, protože jinak může při první bouři jít celá loď ke dnu.

Každý, kdo měl možnost si vyzkoušet chůzi o berlích ví, že je na nich nejen závislý, nejistý, ale také značně pomalý a nestabilní a asi by se ani nepokoušel zdolat Everest – to je zkušenost z toho normálního a reálného života. A protože zdolat Everest i mocenský, je touhou mnoha různých alpinistů -  v politice je navíc  silná skupina řitních - ti bez berlí se dostanou k vrcholu snáze a rychleji. A protože jsou mocenští  alpinisté  také značně soutěživí, a to i nekalým způsobem, jistě nebudou váhat  a  dříve či později, „možná premiérovi“  podrazit  nohy, jako by to neznal z vlastní zkušenosti a není to tak dlouho.

A co nepůsobí na občany vůbec dobře, je to tajení a tajnosti, schované za politické a nic neříkající fráze poté, co si sedl na tři židle a upustil od předvolebních slibů, včetně oddálení a došetření církevních restitucí a oddálení platnosti nového občanského zákoníku a jiných slibů, ohledně sociální politiky a daní. Mnohé totiž může napadnout, že ten největší řitní  alpinista se má stát premiérem, což  se těžko přijímá, minimálně právě po té společensko-morální stránce.  Dosud „možná premiér“, přestal mluvit srozumitelně, jasně a otevřeně vůči občanům a ani se nenamáhá, aby mu bylo rozuměno. Řekne jednu dvě věty a v další popře, co řekl v těch prvních a vše je doplněno politickými frázemi. I tento způsob komunikace vůči občanům, hodně začíná vypovídat o jeho osobě – bohužel.