Sofie Chrtková: Na třech židích

Víme, jak nesmírně dlouhá doba uplynula po odchodu p. Paroubka z vedení ČSSD, než si strana zvolila nového předsedu a jak straně trvalo dlouho, než se na novém předsedovi dohodla. Již to svědčí o akční (ne)schopnosti strany a jejich poměrech uvnitř. Vládu „možná premiér“ sestavuje „na třech židlích“ již tři měsíce, ale svůj politický vrchol dosud jistý nemá. Kdyby se pevně usadil na jedné židli a neměnil názory a postoje podle ostatních dvou židlí, které používá jako berličky při výstupu na politický vrchol nebo odešel raději do opozice se zdůvodněním, že na svých slibech, daných voličům trvá, zachoval by si tvář i směr a nehrozil by mu pád ze tří nestabilních židlí a hodnocení občanů, že bude hrát jen užitečného idiota a prodlužovat nefunkčnost vlády k prospěchu těch, kdo tahají z pozadí za nitky politických kašpárků. Doba je totiž velmi vážná a na další politický teátr dle předchozích scénářů, nemají občané náladu.

V politice je hodně dlouho, a to by v tom čert byl, aby po zásluze netoužil dosáhnout svého životního a politického vrcholu, třeba přes „tři židle“. Bohužel, sebevědomí a cílevědomost by měla odpovídat vlastním schopnostem a u politika se předpokládá, že bude umět předvídat a hodnotit a bude dodržovat a klást důraz i na to, jakými lidmi se obklopuje z pohledu společensko-morálního, ale i umu dobré politické strategie. „Možná premiér“ je možná dobrým úředníkem, ale funkce premiéra požaduje zcela jiný fortel a pevné morální zásady, do nichž nepatří prosazování, a to přímo do vlády, někoho, kdo vystudoval za 9 měsíců na bakaláře, či má jiný morálně-společenský vroubek, ale jinak může být i schopným člověkem, ale může být také všehoschopným, protože pokud by měl studovat poctivě 9 měsíců na profláknutých plzeňských právech, tak lze minimálně pochybovat o poctivosti – k sobě i ostatním.

Premiér má být osobnost, která preferuje především morálně-společenské aspekty a jde příkladem s tím, že nepoctivost si do vlády nepustí, protože je to obrázek i o něm samém. Předseda ČSSD by měl vědět, jak to v politice funguje i to, že by si nikdo v reálném životě na tři židle různé velikosti nesedl ani po pár panácích v místní hospodě, protože vždy se najde nějaký šprýmař, který čeká na to, jak tu jednu ze tří židlí zezadu podrazit k pobavení celé hospody. V hospodě se jen smějí, ale v politice jeho pádu a zad, zaručeně využije dobrý řitní alpinista a přitom mu zlomí i nějaké to pomyslné žebro, aby jej na delší čas znehybněl, což má neblahý dopad i na nás občany a stát. Dobrý kormidelník a dobrý kapitán si najme i dobrou a schopnou posádku, protože jinak může při první bouři jít celá loď ke dnu.

Každý, kdo měl možnost si vyzkoušet chůzi o berlích ví, že je na nich nejen závislý, nejistý, ale také značně pomalý a nestabilní a asi by se ani nepokoušel zdolat Everest – to je zkušenost z toho normálního a reálného života. A protože zdolat Everest i mocenský, je touhou mnoha různých alpinistů - v politice je navíc silná skupina řitních - ti bez berlí se dostanou k vrcholu snáze a rychleji. A protože jsou mocenští alpinisté také značně soutěživí, a to i nekalým způsobem, jistě nebudou váhat a dříve či později, „možná premiérovi“ podrazit nohy, jako by to neznal z vlastní zkušenosti a není to tak dlouho.

A co nepůsobí na občany vůbec dobře, je to tajení a tajnosti, schované za politické a nic neříkající fráze poté, co si sedl na tři židle a upustil od předvolebních slibů, včetně oddálení a došetření církevních restitucí a oddálení platnosti nového občanského zákoníku a jiných slibů, ohledně sociální politiky a daní. Mnohé totiž může napadnout, že ten největší řitní alpinista se má stát premiérem, což se těžko přijímá, minimálně právě po té společensko-morální stránce. Dosud „možná premiér“, přestal mluvit srozumitelně, jasně a otevřeně vůči občanům a ani se nenamáhá, aby mu bylo rozuměno. Řekne jednu dvě věty a v další popře, co řekl v těch prvních a vše je doplněno politickými frázemi. I tento způsob komunikace vůči občanům, hodně začíná vypovídat o jeho osobě – bohužel.

V minulých nedělních OVM hovořil „možná premiér“ a na Partii finanční exmág. Po pár větách jsem je vypnula, protože na naučené frázosliby na jednom kanálu a ujetý demagogický egoismus na druhém, od starých politických mazáků a moderátora, který si myslí, že řídí z obrazovky ČT celou zeměkouli z titulu největšího patentu na rozum, není na dobré zažívání nedělního oběda s „gumami“. Jen mě napadlo, jak bychom byli daleko a čemu všemu bychom se vyhnuli, kdyby politici udělali tolik, kolik toho nakecali za 24 let. Ono se holt musí více dělat a méně kecat či okecávat vlastní neschopnost a v politice je to stejné, jako v normálním životě, protože jen kecama nikdo ještě nic bohulibého a stabilního, nevytvořil.

A my budeme opět jen čekat, jak asi to bude trvat dlouho, ale už se nebudeme smát, protože kaskadérů a hazardérů máme v politice již za 24 let hodně a padáme spolu s nimi. Klaďme si otázku, zda jsou tak gumoví nebo už úplně vygumovaní.

A něco málo navíc:

nepohádka na nedobrou noc: „O obzvláště dobře vypečených pekařích“

Oni tihle obzvláště vypečení a nejen „pekařští odborníci a světoví experti“, vám vždy po čtyřech rocích mírného hladomoru v mezích vypatlaných zákonů, slibují rohlíčky obzvlášť dobře vypečené. Nařídili z moci královské hlouposti a jeho vypečených rádců, zrušit okamžitě pekaře i pekárny, ševce i švadleny , pláteníky a jinou potřebnou dělnou pakáž pro lidi, neb došli k úžasnému rozhodnutí, že rohlíků, chleba, škrpálů ani šatů v našem království vyrábět netřeba.

Pekárny, kovárny, ševcovské i plátenické dílny nechali tajně odvézt do jiných království, a to po nocích,když prostý lid spal a taky proto, aby na ně nebylo vidět a neviditelná ruka trhu si pořádně zařádila pod vedením samotného krále. Za potajmu odvezené si naplnili vlastní měchy i břichy a za mrzký peníz prodali i vzácné recepisy, včetně těch na dobré české rohlíčky a všude lidu hlásali, že chleba, škrpálů, šatů a všeho, co lidi potřebují, mají v cizích královstvích lepší.

Tak zmizeli nejen pekaři, ševci, pláteníci, uhlíři, kováři, sedláci, ale i jejich obchůdky, dílny a pole. Na polích vyrostl plevel a místo žita, pšenice a píce pro dobytek, se zaselo to, co lid ani dobytek pozřít nemůže a srna se otráví, neb olejáři osadili pole bylinami, ze kterých udělali olej do železných a smrdutých ořů. Oni jsou ti královští rádcové a král natolik vypečení, že prodali tajně i stromy v lesích a vodu v řekách a potocích.

Jenže ti pekaři, ševci, pláteníci, kováři, sedláci a s nimi i ti, kteří jim pomáhali a vydělávali proto, aby měli jejich ženy a děti co do huby, tak co do huby nemají a nemají ani do čeho a kde píchnout, když zde řádila neviditelná ruka jakéhosi trhu a král raději zhasnul, aby na ni nebylo vidět. Hloupému králi i jeho rádcům nedošlo, že nebudou moci lidi z čeho platit daně a různé desátky. Rádcové i král přesto začali všem daně zvyšovat a danili a danili a vymýšleli další a další daně a nařizovali lidu utahovat stále více opasky, až se mnozí dokonce uškrtili, jak si ho utáhli. Lid už byl tak hubený, že nebyl vrchností viděn i pro ty břicha, která všem pánům z odevzdaných daní narostla a zvedly se jim z plných břichů dokonce i nosy, které nosí čím dál výše a proto ani nevidí, co se děje v podzámčí.

Danit a danit a danit museli, protože by si pánové rádcové a jejich pohůnkové a slouhové a ani samotný král, neměli čím plnit břicha a měchy a pak by nemohli bohatě hodovat, stavět si paláce a obcovat s různými lehkými ženštinami, které obdarovávají drahými šperky, šaty a železnými oři za chvilku toho mrzkého potěšení s nimi. A aby mohli vybírat dále i od těch, kteří na daně už nemají, vyhlásili zákon, že kdo nemá na placení, bude mu zabaveno pole, kravka, slípka, žena, děti, vidle, kolečko i hrábě a nakonec i chalupa. Rádcové vypravili ohromnou armádu různých drábů, kteří se rozprchli do všech chalup v celém království vybírat daně a když na ně chudák neměl, přišel o vše i o chalupu, ženu a děti.

Lidem se po pekárnách a českých pekařích, českém chlebu a vypečených rohlících, začalo stýskat, protože mnozí na předrahý chléb z cizího království začali hudrovat a jiní zase na něj ani neměli a dokonce se některým po cizím chlebu začalo dělat špatně a střeva jim hrála nekonečnou polku. Někteří z lidí měli tak nafouklá břicha z hladu, a protože už měli váhu pírka, docestovali až do království nebeského, kde se usídlili již navěky.

A aby měli lidi na cizí chleba, cizí šaty a boty a mohli si opravit chatrč či si novou postavit, koupit si slípku nebo kravku, vypečení rádcové zařídili, že si za drahý peníz mohou lidé na vše vypůjčit, protože se budou mít blaze. A aby lidem nepřipomínali časy, kdy měli do huby i jejich děcka a ženy, kdy pekaři pekli nejen chléb, ale i rohlíky, švec ušil boty, švadlena šaty, sedláci hospodařili na polích a chovali dobytek, pro který bylo hojně píce, že se dokonce do cizích království vyvážela, počali lhát a vymýšlet si o době, kdy bylo chleba i práce dostatek, jako o době nesmírně temné a zlé a hrůzostrašné. Najmuli si různá pimprlata a začali hrát po ryncích pro lid teátr, že budou mít lidi práci i co do huby, a že si zase budeme péct sami chléb i rohlíky. A lidi se začali ptát a klít, jak můžou péct chleba, když nejsou pekárny, jak chtějí osadit pole, aby měli co do huby lidi i dobytčata, když se mají dát jakýmsi černokněžníkům, kázajícím o věčném životě v království nebeském, který nastane, až když člověka uloží navěky do futrálu, což už bude lidem k ničemu.

Zkrátka, s těmito vypečenými pekaři a „odborníky na obzvlášť dobře vypečené rohlíčky“, se nikdy žádných rohlíků lidi nedočkají, natož dobře propečených, ale je už dobře, že lidi prokoukli ten panský teátr o obzvlášť dobře vypečených pekařích. A protože jde o nepohádku, tak zvonec nezazvoní, čímž ani konec prozatím není.

Publikováno se souhlasem vydavatele.