Způsob řešení týrání, určuje naší úroveň mravní z hlediska vyspělé civilizace, kam se tak rádi zařazujeme. Způsob, jakým zachází vláda s nejslabšími a nejbezmocnějšími, spíše napovídá o konci jakékoli vyspělé civilizace v Česku a naprosté absenci morálky, solidarity a empatie. Nejnižší důchody považuji za alarmující záležitost, neboť dochází k týrání jedné skupiny občanů, která má minimální možnost se tomu jakkoli bránit.

Mezi námi žije hodně spoluobčanů s důchodem, se kterým se žít vůbec nedá. Nejmenší důchod, ať je jeho  přiznán z důvodu postižení, invalidity či starobní, by měl pokrýt  alespoň základní potřeby, tj. jídlo, zdravotní péči, léky, eventuelně pomoc, nájem, energie, teplo, ošacení, dopravu – to opravdu minimálně.   Vězni za  protispolečenské  delikty  jsou na tom lépe, než důchodci s nízkým  důchodem.  Dá se říci, že jsou naši vězni privilegovanější skupinou než důchodci, kteří se poctivě celý život živili prací, vychovali zdárně své děti a byli ku prospěchu celé společnosti.

Důchodce s velmi nízkým příjmem, tj. od 6 tisíc Kč měsíčně a méně, na tyto základní potřeby absolutně nedosáhne.  Minimální důchod by se měl pohybovat kolem 8 – 9 tisíc Kč měsíčně, což je u nás nyní  skutečný průměrný důchod, který pobírá velká většina důchodců. Většina důchodců má podstatně jiný „spotřební koš“, než občané mladší,  tím spíše invalidé a postižení s větší potřebou léků, zdravotní  péče nebo pomoci. Kdyby existovala alespoň sebemenší snaha těmto důchodcům pomoci, nikoli je postupně utýrat,  měli by kupř. léky a pobyt v nemocnici zdarma a jiné výhody. Vždyť nemají ani na nové brýle nebo zubaře.  Je ostuda, pokud člověk, který celý život pracoval a odpracoval povinná léta k přiznání důchodu, nemá na  přežití.

Jak je vůbec možné, že jsou u nás přípustné minimální důchody, za které se nedají uspokojit základní potřeby? Přitom důchod nedostane ten, kdo nepracoval, ale ten, kdo musel odpracovat dané  minimum  potřebných let, což je   dnes asi 27 let. Minimální důchody mají  nově i občané, kteří celý život poctivě pracovali, starali se o rodinu, vychovávali děti a tvořili hodnoty pro společnost a nemohou za to, že se ocitli na delší dobu  z důvodu věku nebo ze zdravotních důvodů nezaměstnatelní, čímž ztrácejí i na výši důchodu. Jsou postihováni a trestáni za neschopnost vlády a permanentní rozkrádání  státní pokladny.  Ještě daleko hůře na tom budou nynější čerství důchodci nebo ti, které čeká důchod za pár let a jsou několik let  nezaměstnaní, někdy opakovaně.  Zhruba 15 let zpátky byl již problém sehnat zaměstnání nad 40 let věku, dnes je to samozřejmě ještě horší. Pokud jde o ženy s malými dětmi, invalidy a postižené,  měli a mají  minimální šanci sehnat zaměstnání.