Pravicoví politici nás denně ujišťují, že jsou jediní moudří a kompetentní, kteří něčemu rozumí. Jak tomu rozumí, vidíme. Mluví a nic vlastně neřeknou, slibují a nekonají nebo konají co neslíbili, většinou za zády všech a odmítají jiné a určitě lepší názory, protože jdou z opozice. Jejich chování a jednání jde nejen proti zdravému rozumu a úsudku, ale zejména proti zájmům našich občanů a našemu státu. Vždy se dá něco dělat lépe a ku prospěchu všech. Jak to ti „komunisti" vlastně dělali, že byl přebytek pracovních míst a bylo na sociální i zdravotní systém a stát nekolaboval jako nyní a byli jsme víceméně, průmyslově i zemědělsky soběstační, byť v RVHP (podobně jako v EU dnes)? Nyní kolabují systémy tvrdého kapitalizmu a roste odpor proti globalizaci postupně ve všech vyspělých ekonomikách a občané se začínají bouřit, nesouhlasit, demonstrovat a stávkovat. To rovněž znamená, že věci nejsou v pořádku, vlády nezvládají a to co dělají, není v zájmu občanů, tedy ani států.

Stát  sice tvoří hranice, ale  tvoří jej především lidé, kteří ve státě žijí. Jak má být stát veden, si určují  občané volbami politiků. A tak by to mělo být. Pokud politik neplní vůli a přání občanské většiny, nemá ve vedení státu  či regionů, co dělat. Podvedl občany nebo není schopen řádně funkci vykonávat, jinak řečeno - nemá na ni a má odstoupit. Je to jednoduché - až příliš. Politici proto dělají různé kejkle a triky, aby se u koryt  udrželi a jednoduchou situaci  a řešení dělají čím dál složitější a hůře řešitelnou - „prasí". Velmi často se vymlouvají na okolní svět, okolní  trh, globalizaci, krize apod. Jsou to jen výmluvy. Trh i okolí, se kterým budeme  spjati bude kolem nás stejně a stále, ale jak  se bude u nás žít, jak zvládneme různé krize, to záleží a bude záležet především na našich politicích. Nicméně, ať je globalizace kolem nás i u nás  na jakémkoli stupni, je nutné si udělat pořádek nejdříve doma - ve vlastním státě, tím je třeba znovu začít a přestat „prasit", i když „zpraseno" již bylo hodně.