Ovšem jako politický realista již delší čas se držím motta svého nejlepšího profesního učitele, jehož jednou z hlavních zásad odborného chování bylo rčení: „proti větru nelze…“. Jinak řečeno, musím brát v úvahu obrovskou podporu, kterou Babiš ve veřejnosti má.

Od samého počátku akcí občanského spolku „Milion chvilek pro demokracii“ jsem si jist, že jeho iniciátorům, sponzorům a aktivistům vůbec ve skutečnosti nejde o problémy, které demonstranti, coby užiteční idioti kohosi za kulisami, vehementně proklamují. Nejde jim tedy vůbec o demokracii, o nezávislost justice a podobné velké ideály. Demonstrace v mých očích mají jediný cíl. Konečně zlikvidovat Babiše coby politika a aspiranta na nejvyšší moc ve státě a získat moc pro sebe.

Špičky českých profesionálních politiků mají nadbytek důvodů motivujících je k tomu, aby stůj co stůj zlikvidovali každého, kdo by si troufal vytlačit je z jejich skoro třicetiletého, privilegovaného postavení. Proto již od samého vzniku hnutí „Akce nespokojených občanů“ v roce 2011 (ANO 2011), hodili na bedra svého rivala nepříjemný odér estébáka. Byl to v mých očích první stupeň války politických dinosaurů s nově nastupujícím rivalem, který se navíc uvedl příliš drze až populisticky, když o sobě prohlašoval, že jeho hnutí bude hlasem občanů nespokojených s velkou částí polistopadového chování politické moci a jejích přisluhujících.

Estébák

První stupeň užívaný rivaly Babiše v „demokratické“ soutěži stran o politickou moc se ale brzy ukázal jako neúčinný, ba dokonce se jevilo, že je kontraproduktivní. Především u lidí s pamětí zapůsobilo, že polistopadová politická moc neustále šikanovala „spolupracovníky StB“, ač na druhé straně nestíhala samotné pracovníky této, ze zákona zločinecké organizace a naopak každého z nich, kdo nové moci mohl být prospěšný, vzala do svých řad, nebo alespoň protěžovala. Lid obecný prostě na spolupráci s StB už neslyšel. První stupeň politické války s kódovým označením celého seriálu „Antibabiš“ prokazatelně selhal.

Na demonstracích „Milionu chvilek…“ se přesto ještě pořád Babišovi laje do estébáků. Při tom jsem si jist, že každý, kdo někdy viděl alespoň jeden díl seriálu „Nikdo není dokonalý“mi dá za pravdu, že na otázku, kdo to byla StB? by s vysokou pravděpodobností z mladých demonstrantů znali správnou odpověď tak maximálně dva až tři z deseti. A že žádný z nich neví, co nedávno uveřejnil známý publicista Vlk, cituji: „ Navíc byl prý Babiš estébák. To, že určitě nebyl estébák, ale „spolupracující“, to „spravedlivé“ nezajímá. Na čem spolupracoval a jak spolupracoval, nezájem. Moc hezky to zní z Bruselu, kde je to mezi vedením EU samý bývalý bolševik a trockista a přítel muslimů, kteří nikdy, ale nikdy nic takového nedělali. Že každý, kdo za komunistů dělal v zahraničním obchodě, na vyslanectví, ve vědě anebo i jinak jezdil do zahraničí, musel nějak spolupracovat s ekonomickou rozvědkou a podávat „hlášení“, to nikoho nezajímá. Než začnete řvát, že to není pravda, tak se zeptejte a podívejte do historie. Každá firma měla svoje zvláštní oddělení, kde každý, kdo přijel ze Západu, třeba od babičky, musel vyplnit písemně hlášení, s kým se stýkal, co tam dělal, a podobně. A ta zvláštní oddělení byla jen filiálkou StB, víme? Ostatně, domnívá se nějaký idiot, že dnešní naše rozvědka si pro informace čte jenom noviny? Jo a byl to komunista. Co asi mladí pitomečkové na náměstích nevědí a ti starší to tají, v ČSFR bylo v roce 1989 jeden milion sedm set tisíc členů KSČ a dalších bývalých členů KSČ, co vyhodili ze strany po roce 1968, okolo sedm set tisíc“. Konec citace.