Před 500 lety došlo v Maďarsku k události, která změnila osud Evropy i naší země. A nebylo to k lepšímu.  29. srpna 1526 padl v prohrané bitvě s Turky u Moháče uherský a český král Ludvík Jagellonský. V důsledku toho nastoupila éra habsburská a na téměř 4 století soumrak české státnosti. V neděli 12. dubna se k této zemi znovu upíraly oči celé Evropy a výsledek tamější bitvy, tentokrát naštěstí pouze volební, možná znovu negativně  ovlivní naše životy, osud Evropy a budoucnost našeho státu. Výsledek tohoto maďarského měření sil je stejně pochmurný, jako v případě té slavné bitvy na prahu novověku.

Jedna velká politická éra v našem blízkém sousedství končí – pětinásobný maďarský premiér a legenda evropské pravicové politiky prohrál po šestnácti letech své nepřetržité vlády parlamentní volby a jeho země vstupuje do nové a velmi nejasné etapy.  Tyto volby totiž byly referendem o Viktoru Orbánovi, politikovi, který se na formování maďarské a evropské politiky podílel od pádu komunismu až do dnešních dnů, což je důkazem jeho mimořádných politických schopností a talentu. Proč neuspěl znovu bude nepochybně předmětem mnoha analýz a diskusí, ale jistá únava voličů z dlouhé vlády jeho všudypřítomné osobnosti bude nepochybně jednou z hlavních příčin. I vláda politických velikánů zkrátka jednou končí.

Maďarské volby však nebyly pouze vnitropolitickým kláním v této středoevropské zemi. Staly se důležitým a velmi sledovaným střetem o budoucnost směřování Evropské unie, o rozložení politických sil na našem kontinentě, o přežití národních států jako základních stavebních kamenů EU, o eskalaci ukrajinské války nebo o její utišení, o vztazích Ruska a Evropy i poměru Evropy k Trumpovým USA.

Viktor Orbán je typickým reprezentantem svého hrdého a nepoddajného národa, který nejvyšší státní funkce nepřevzal proto, aby poslouchal cizí vrchnost, v jeho případě tu bruselskou, a asistoval přeměně své země v bruselskou provincii. Maďarská suverenita a národní zájmy své země byly jeho absolutní prioritou. Dovedl je rozhodně, tvrdě a nekompromisně hájit, ale dobře znal své omezené síly a moc svých nepřátel a dokázal proti nim navazovat nečekaná spojenectví a umně nacházet oporu pro svou politiku, kvůli které brzy začal evropským progresivistickým elitám překážet.