Kromě něho jsou mezi dalšími členy sekretariátu podepsáni např. Konstantin Černěnko, Michail Suslov, Vladimir Ponomarjov a další. Text je podle Johna O. Koehlera, autora knihy „Jde o papeže, špioni ve Vatikánu“, neformálním rozsudkem smrti nad Janem Pavlem II. V samotném KGB ale zazněly na takový pokyn negativní hlasy. Např. Nikolaj Pavlovič Kuricyn, spojka mezi KGB a polskou SB, se poté, co se dověděl o snaze centrály Jana Pavla II eliminovat, měl ve vzteku říct: „Idioti! To je politická sebevražda. A nejen politická. Jestli zlikvidujeme papeže, naše dny jsou sečtené. Kdybychom se chtěli udržet, museli bychom se zbavit Poláků – každý by za něj dal život.“ Strach z polského papeže byl velký, zejména z jeho osobní znalosti marxismu a vědomí, že zájmy katolické církve bude hájit bez kompromisů.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV