Nominace Donalda Tuska je výsledkem evropských rozeher. V minulosti se sice o jeho možné kandidatuře hovořilo, ale nezdálo se to vážné. Mnozí to brali spíše jako vylepšování pozice na domácí scéně, které mají na svědomí zruční píáristé. Nakonec se však na polského premiéra pozornost soustředila reálně poté, co v Bruselu (či kde) rozhodli o tom, že komisařkou pro vnější záležitosti unie bude Italka Federica Mogheriniová. Politicky a geograficky se Tusk hodil, zvláště když má letitou podporu německé kancléřky Angely Merkelové, ke které vzhlíží s okázalou úctou. Němci konečně ani nemohli být proti, když CDU do politického postavení Tuska měla investovat nemálo marek a eur. A tak mohou jásat Poláci nejen ve Varšavě, ale i Berlín. Jiní se ale budou bát, aby tento muž, patřící mezi gdaňské liberály fascinované němectvím, neudělal nějakou neplechu. Tuskova nominace je ale příznačná v tom, že si Brusel vybral politika, pro kterého je odchod do evropské centrály vlastně vysvobozením z domácích skandálů, problémů vládnutí, prohry.

Nicméně Poláci mají nyní i další ambici. Na skončeném 24. Ekonomickém fóru v Krynici se mluvilo o tom, že by bylo spravedlivé, aby se Polsko stalo členem „elitního“ klubu G20, do kterého prý náleží mnohem přirozeněji než jiní stávající členové. Polští experti propagující takovou myšlenku vycházejí z „významné role Polska v Evropě“, která plyne zejména z vazeb v našem regionu. Připomínají, že podle takových kritérií je např. role Argentiny, Indonésie či Saudské Arábie nicotná. I v samotném Polsku však zaznívají realistické hlasy, že Varšava zkrátka na vstup do G20 šanci nemá. Nerealistické úvahy svým vyjádřením zchladil i James Roaf z Mezinárodního měnového fondu, když řekl: Neslyšel jsem, že by G20 uvažovalo o „aktualizaci“ svého složení. To není fotbalová liga, ze které by každoročně několik týmů sestupovalo a jiných avansovalo. Navzdory tomu některé sdělovací prostředky mají titulky: Experti nemají pochyb, Polsko má být v G20.