Nemyslím si totiž, že představitelé ČSSD správně chápou důvody neúspěchu strany ve volbách. Je to patrné z opakovaného tvrzení,  že  jednou z příčin bylo to „že jsme nemluvili jedním hlasem“  a že „lidé nevěděli kdo za stranu vlastně mluví“. Kdepak!   Pro voliče není ani tak důležité kdo za stranu mluví, ale co říká.  Lidé prostě od ČSSD neslyšeli to, co chtěli slyšet  a slyšet chtěli to, co by se  týkalo jejich praktických problémů. A nikoliv úvahy a hesla o tradičních voličích, sociálnědemokratických hodnotách atd. atd.  A přitom to nebylo vůbec těžké, pokud by  odpovědní naslouchali lidem a znali jejich problémy. To se však nestalo. Dvakrát jsem psal v Právu ( „Krásná hesla šokovaných ministrů“ a  „Divadlo v Chrastavě“) o tom, jak dopadly návštěvy ministrů ČSSD v krajích – nepochopení toho co lidé vlastně chtějí,  žádná zpětná vazba,  reakce nebo poučení….

Bylo snad těžké vědět co si např. městský volič přeje? Chce se svojí rodinou v bytě především klidně bydlet a ne po večerech studovat stále komplikovanější právní předpisy o správě domu, na jejichž smyslu se neshodnou ani renomovaní právníci.. Nemyslí si, že mít v bytě pejska porušuje vlastnická práva majitele domu, nechce platit už dnes za bydlení osmdesát procent z důchodu, který mu byl vyměřen po celoživotní práci a dívat se jak nájmy ve velkých městech rostou mnohem rychleji než mzdy, o důchodech nemluvě.  Nejen že se k těmto problémům  nikdo z ČSSD nikdy nevyjádři, natož pak aby někdo navrhl nějaké praktické řešení. Poslanecký návrh poslance J. Tejce, který se pokoušel některé z těchto  problémů řešit se netěšil (podobně jako samotný poslanec) zvláštní přízni vedení strany a nakonec se ve Sněmovně nedostal – přes existenci silného poslaneckého klubu ČSSD - ani k závěrečnému hlasování.

A to se týká i dalších problémů týkajících se bydlení. Většina lidí si nemyslí,  že by bylo správné  aby  nájemní byty, které mají sloužit k bydlení  rodin byly  využívány jako hotelové pokoje turistů. Ale když na problém airbnb upozornilo Sdružení nájemníků reagovala  sice primátorka Prahy za ANO, ale nikdo z ministrů za ČSSD….

Naprostá většina obyčejných lidí – a tedy voličů ČSSD,  nechce přihlížet tomu, že obec ve kterém žijí se zvolna mění ve „vyloučenou lokalitu“ proto, že někteří jejich spoluobčané se chovají tak, že jim musí ze svých daní přispívat  nejen na jejich bydlení, ale ještě na likvidaci domů které titíž lidé vybydleli. O tomto problému nechtěl nikdo ve vedení ČSSD ani slyšet.  Zcela nesrozumitelné, rádoby moderně levicové a liberalistické, tedy „dientsbierovské“ pojetí lidských práv,  k němuž se vedení ČSSD zcela přiklonilo, vedlo k havárii mnohého, ale především  toho, co se mohlo stát „majstrštykem“ ČSSD. Totiž zákona o sociálním bydlení.  Ponechání přípravy tohoto zákona v rukách několika skoroextremistů z neziskovky „Platforma pro sociální bydlení“, kteří byli k tomuto účelu  zaměstnáni na MPSV, vedlo  k přípravě nepoužitelné právní normy a vedení ČSSD se dostalo tak do rozporu nejen s většinou odborné, ale i laické veřejnosti a nakonec i s vlastním Klubem starostů za ČSSD. Na poslední chvíli se předseda vlády pokusil zatáhnout za „záchranou brzdu“, ale bylo již pozdě. Škody byly nenapravitelné. Lidé většinou ovšem chápou potřebu zákonné úpravy sociálního bydlení, chápou,  že o chudé se musí postarat stát.  Avšak lidé, kteří nechtějí aby se o jejich bydlení staral stát v sociálních bytech  očekávali od ČSSD řešení problémů svého vlastního bydlení, ale čekali marně….