Příčinou je v některých případech neodborný zásah vlastníka, ale mnohem častěji jsme svědky ztráty uměleckých a historických hodnot památky způsobené chátráním a nečinností vlastníků. Tento nepříliš pozitivní obrázek vykresluje i stále se nezkracující seznam nejohroženějších památek v České republice, čítající v současné době 742 nemovitých památek. Jak ale zástupce veřejné ochránkyně práv Stanislav Křeček upozorňuje, tento seznam zahrnuje pouze nejhorší případy památek, jejichž stav je alarmující. K nim je třeba připočítat i další tisíce památek ve špatném stavu, u nichž rovněž reálně hrozí, že naše společnost o toto kulturní dědictví přijde.

Celá léta se volalo po zpracování nového zákona o památkové péči, protože ten stávající vznikal ještě v prostředí totalitního státu, nereflektoval soukromé vlastnictví a i přes řadu pozdějších novelizací nevyhovuje současným potřebám památkové ochrany. Ministerstvo nyní pracuje na novém zákoně, což zástupce veřejné ochránkyně práv Stanislav Křeček vítá, ale zároveň upozorňuje, že zákon sám památky nezachrání: „Už nyní stát ukládá vlastníkům povinnosti, ale problém je v tom, že není schopen jejich plnění vynucovat. Dokud nebude odstraněna tato disproporce, budou nám kulturní památky dál chátrat.“

I nyní mají orgány památkové péče nástroje k tomu, aby přiměly vlastníky starat se o chráněné objekty, ne vždy je však důsledně využívají. Praxe přitom podle zástupce ochránkyně ukazuje, že pokud jsou orgány památkové péče aktivní a pokud se o památku zajímá i veřejnost, takže je na vlastníky vyvíjen soustavný tlak, je možné dosáhnout pozitivních výsledků. Příkladem může být bývalý obchodní dům Ostravica v Ostravě, Lázně Kyselka, nebo z poslední doby renesanční dům U Tří andělů v Praze, kde byl sice úřad dlouhodobě nečinný, ale po šetření zástupce ochránkyně začíná postupovat vůči vlastníkovi, který kulturní památku poničil. Vlastník tohoto renesančního domu na Hradčanech by nyní měl objektu vrátit jeho původní podobu.