V novinách Deník si 20.5.v podobném duchu klade otázku i novinář Stanislav Šulc: „Skutečně má celoevropskou odpověď na otázku práv Romů najít národ, který samotná Rady Evropa několikrát upozorňovala na porušování jejich základních práv?“ A o „zastřené nenávisti“ píše i Karel Holomek, jinak člen vládní rady pro záležitosti Romů, když se v Právu 23. 5 ( „Sociální bydlení? Řešení v nedohlednu“) se pokouší (zcela neúspěšně) najít důvody proč není dosud schválen zákon o sociálním bydlení. Skutečně je tomu tak ? Opravdu naši občané, přehlédneme-li pár zabedněnců, nesnášejí, nebo přesněji, nenávidí Romy? Nejsou tato tvrzení jen dalším „stereotypem“ který část politického a názorového spektra používá již jako jakousi mantru k popsání svých představ o náladách a názorech obyvatelstva? A jak vážně máme brát výtky ze zahraničí o kterých se zmiňuje Stanislav Šulc ? Obávám se, že se zde traduje a , žel, i dále rozvíjí jedno velké nedorozumění z mnoha těch, která zatěžují veřejný prostor a diskurs i o té české otázce o které píše Milan Znoj. Jsem přesvědčen, že povrchní tvrzení „nenávidíme Romy“ není ničím jiným než opakem hesla „Cikáni do plynu“, které se občas vyskytne na shromáždění holých (a dutých) lebek. S převažujícím názorem ve společnosti nemají obě tyto krajnosti nic společného a jen přispívají k obecnému neporozumění, které je pro naši současnost charakteristické. O tom jak Romové ve skutečnosti žijí, co si vlastně přejí a zejména co si česká společnost o celé záležitosti přeje neví jedni ani druzí vůbec nic. Ve skutečnosti je tomu totiž zcela jinak.  

V pořadu Politické spektrum 16.3 na Čt 24 hovoří komunální politik z Ostravska o tom, že na obsazení pracovního místa veřejných prací by u Úřadu práce posláno 30 zájemců, z toho 28 Romů z nichž všichni si přišli jen pro razítko potřebné k čerpání sociálních dávek a pokud jde o práci pak sdělovali, že pracovat nemohou protože jsou alergičtí a bolí je záda. Na to další účastnice debaty, členka liberální politické strany, se ohradí, že obdobné skutečnosti by komunální politici a televize vůbec neměli sdělovat, neboť to jen vzbuzuje negativní reakce. Není snad takovýto rozhovor je zcela typický pro naše diskurse o diskriminaci nejen Romů, ale o politické korektnosti vůbec ? Raději neříkejme fakta, abychom nevzbuzovali negativní reakce, abychom nediskriminovali. Není ale právě zde počátek diametrálně se lišících postojů k problematice Romů v české společnosti ? Jestli něco naši občané „nesnášejí“ tak to nejsou Romové, ale takového pojímání pravdy, resp. takovéto sdělování „alternativních faktů“ se kterým se občané setkávají téměř denně. Nevidím a také ve všeobecných úvahách není předkládán jediný důkaz o tom, že by občané nesnášeli nebo nenáviděli Romy jako takové, tedy jako příslušníky etnika. Právě naopak: vztah většiny občanů k jiným etnikům (příkladem mohou posloužit třeba Vietnamci) a menšinám dokládá, že ve skutečnosti jde o něco zcela jiného. Lidé nesnáší ty, kteří se ostentativně vyhýbají práci ( a nářky podnikatelů že musí dovážet pracovníky ze zahraničí, když u nás prý nejsou lidé ochotni pracovat tuto „nesnášenlivost“ jen zvyšuje), nesnáší ty, kteří devastují byty a domy ( a obtíže státu a obcí při opatřování peněz potřených k likvidaci vybydlených domů to jen umocňuje), ty, kteří v domech a bytech nerespektují ostatní obyvatele domů, chovají se hlučně a s odpadky zacházejí jinak než je u nás obvyklé…. mám pokračovat ? Jistě se takto nechovají jen Romové. Ale obecná zkušenost občanů z denodenního setkávání s realitou v řadě obcí je taková jaké je a s tím nic nenaděláme i když budeme zkušenosti nazývat stereotypem. Žádný „melting pot“ ohledně Romů se nakoná.