Štěpán Kotrba: Hlupák Hvížďala aneb co v der Spiegel nejspíš nepíší

Hvížďala je zvyklý číst většinou jen jedny německé noviny a z nich citovat – Der Spiegel. Nyní byl konfrontován s otázkami na ruské reálie, o kterých nejspíš Der Spigel ještě nepsal a prozapadničtí a protiputinovští aktivisté o nich cudně mlčí. Rozeberme si některé Hvížďalovy dezinformace podrobněji. Není pravda, jak Hvížďala tvrdí, že by Putin "odmítnul zavést variantu veřejnoprávní televize a rozhlasu". Naopak.

Veřejnoprávní televize v Rusku

17. dubna 2012 ruský prezident Dmitrij Medveděv podepsal dekret ? 455 o zřízení veřejnoprávní, neziskové a nezávislé televizní stanice OTR. V tu dobu byl Putin předsedou vlády. V červnu 2012 byl zákon, který vytvářel právní základ pro veřejnoprávní televizi, předán ruskému parlamentu, který ho odsouhlasil. Ředitelem kanálu byl jmenován prezident Mezinárodní televizní akademie Anatolij Lysenko. Zájmy veřejnosti v této veřejnoprávní instituci (stejně jako v České televizi) zastupuje Rada veřejnoprávní televize, která byla jmenována na základě nominací předložených všestranným kontrolním orgánem, nazvaným Veřejná komora Ruska (126 osob, zřízena 13. září 2004 k analýze návrhů právních předpisů a sledování činnosti parlamentu, vlády a dalších orgánů státní správy v Rusku a jejích federálních subjektů. Předsedou Veřejné komory je fyzik Evgenij Velichov, člen Ruské akademie věd). Předsdou Rady OTR se stal herec Oleg Tabakov, tedy žádný politický trafikant. Žádní členové vedení televize nesmí být dle dekretu členy parlamentu nebo vládními úředníky (obdoba českého § 5 zákona o ČT). Dozorčí rada je složena z 25 slavných televizních osobností, osobnosti veřejného života a zástupců církví. Princip shodný s nominacemi Rady ČT… Výsledek, pokud mohu soudit, kvalitnější než v případě české televizní rady.

Federální televize OTR začala vysílat 19.května 2013 ve 12:00 dvacetipětiminutovým zpravodajským programem, je od té doby zdarma k dispozici ve všech sítích kabelových, satelitních a IP operátorů, je i součástí prvního multiplexu ruského digitálního pozemního televizního vysílání DVB-T2 (princip must carry – stejný jako u ČT). Důraz je kladen na regionální zpravodajství a reportáže. Kanál běžel v testovacím režimu během prvních několika měsíců a začal fungovat na plný výkon v září 2013. Na start měl přidělen 1,5 miliardy rublů pro první rok vysílání. Podle sociologického průzkumu, provedeného ruskou nadací pro výzkum veřejného mínění v 43 ruských regionech koncem dubna 2013 by dala většina Rusů přednost sledování domácích hraných filmů a federálních zpráv, 28 % se vyjádřilo ve prospěch programů pro děti a mládež , 20 % si přálo vidět populární vědecké programy , 17 % by raději programy o umění a kultuře. Většina respondentů se domnívala, že veřejnoprávní televizní kanál by měl podporovat morálku a etiku a měla by vysílat pravdivěji a poctivěji než ostatní televizní kanály.

Hlavní deklarované cíle ruské veřejnoprávní televize jsou obdobné těm, které deklaruje i Česká televize a mají prapočátek v Chartě BBC:

Rozvoj občanské společnosti v Rusku.
Informovanost a vzdělávání.
Prosazování lidských morálních hodnot.

OTR má být zároveň platformou pro diskusi o nejpalčivějších problémech společnosti, stejně jako prostředkem k otevřené a přímé komunikaci mezi úřady a občany Ruska, praví se v její zakládací listině. Jejím veřejně deklarovaným závazkem vůči společnosti je vysílání bez politického a obchodního vměšování, vnitřní a vnější cenzury. (obdobně viz §2 zákona o ČT, převzaté z doporučení Rady Evropy o médiích veřejné služby) Všechny důležité otázky by měly být v OTR diskutovány stejně a nestranně.

Prioritou programu OTR je uspokojit různé národní, sociální, náboženské a subkulturní skupiny ve společnosti, zapojit se do konstruktivního dialogu s ostatními. Značná pozornost má být věnována pokrytí regionů. (obdobně viz §2 zákona o ČT) Základními programovými formáty by měly být zpravodajství, analytické diskuse, "chytrá" zábava, kvalitní hrané, dokumentární a animované filmy, vzdělávací programy. (obdobně viz §2 zákona o ČT).
Její web je k dispozici na http://www.otr-online.ru/.

Do ledna 2014 OTR shromáždila 2,2 milionů rublů z darů, .z rozpočtu má vyčleněnu 1,5 miliardy rublů, což jí stačí jako životní minimum. (Pro srovnání , armádní kanál "Hvězda", který provozuje ministerstvo obrany, dostane 4 miliardy , a to navzdory skutečnosti, že má další příjmy z reklamy.) Přes tyto finanční strázně Podle VTsIOM, OTR sledovalo po šesti měsících provozu 14% populace. Průzkum TNS za první kvartál 2014 potvrdil, že v lednu až v březnu OTR alespoň jednou měsíčně vidělo 56% ruských občanů z nejméně 71 milionů lidí, kteří mohou kanál naladit, denní share má 20-22 % diváků a loajální jádro publika tvoří 6-7 % populace. Publikum tvoří z více než 55% ženy. 22% diváků jsou diváci ve věkové skupině 18 až 44 let, 17% diváků je ve věku 45 až 54 let, 58% tvoří publikum nad 55 let. Kanál se nyní přestěhoval do nového studiového komplexu-v Ostankinu.

Vysílání OTR oceňuje Nězavisimaja gazeta, Echo Moskvy i další média. Tvrdí, že je misionářem služby veřejnosti v ruském "obchodně televizním" prostoru. Jeden z nelepších běloruských novinářů, odpůrce režimu prezidenta Lukašenka Pavel Šeremet, který moderuje na OTR politickou talk show "Je to tak? Ano" tvrdí:" Když jsem byl pozván, abych vedl tento program, zeptal jsem jen jedinou věc: existují omezení týkající se témat či hostů, cenzura? Odpověď byla "Nic. Dělejte si, co chcete. " A tak se také nakonec v praxi ukázalo". Nicméně zároveň říká: "Jsme v psychologické pasti: Opozice se domnívá, že OTR byla vytvořena jako imitace demokracie, jako hříčka v rukou vlády, a vládní síly tvrdí, že to není hra... Musíme si vyzkoušet hranice svobody projevu, které jsou nebezpečné už z definice." Podle Šeremeta se ukazuje, že "OTR je svá mezi cizími a cizí mezi vlastními".

Předseda prezidentské Rady pro lidská práva a rozvoj občanské společnosti Michail Fedotov i předseda moskevského Svazu novinářů, šéfredaktor a majitel deníku "Moskovskij komsomolec" Pavel Gusev tvrdí, že OTR jako platformu veřejné služby je třeba podporovat. Veřejná komora hodlá apelovat na prezidenta, aby OTR navýšil její příspěvek ze státního rozpočtu. Financování televize z koncesionářských poplatků není vzhledem k příslovečné platební a daňové nekázni Rusů realistické, navíc nová mediální instituce buduje svou infrastrukturu za pochodu.

Duální mediální systém

Na otázku redakce PL, pátrající po duálním principu mediálního trhu tak, jak ho známe z Česka (PL: "Takže v Rusku neexistuje rozdělení na veřejnoprávní a soukromé stanice?"), Hvížďala odpovídá: "Existují soukromé stanice, ale jsou naprosto nevýznamné. Jsou tam spíše z taktických důvodů zachovány. Téměř vůbec neovlivňují veřejné mínění." Opět lež. Žádné taktické důvody než "trh bez přívlastků" nejsou. V Rusku existuje nikoliv duální systém, ale trojnožka: Vedle státní televize a rozhlasu, které v Česku nemáme, existuje ona veřejnoprávní televize OTR, a vedle toho existuje nepřeberná změť soukromých, komerčních médií. Různé velikosti a různé kvality. Většinou ve vlastnictví bývalých či současných oligarchů, mnohdy placené z jiných příjmů. Proč? Protože dělat televizi či rozhlas včetně zpravodajství v tak obrovské zemi s tolika protichůdnými zájmy a institucemi není koníčkem pro chudé, ale pouští to žilou i velmi bohatým. Jen redakce v desítkách republik a oblastí stojí velké peníze. Výjimku z oligarchického vlastnictví tvoří například již zmíněný deník "Moskovskij komsomolec", který po pádu Gorbačevova režimu zprivatizovala redakce stejně divoce, jako Mladou frontu v Česku a od roku 1992 zprivatizovanou akciovou společnost vlastní šéfredaktor listu Pavel Gusev.

Pravdou ale je, že komerční média nemají moc dobrou pověst mezi čtenáři, diváky a posluchači, nemají ani velkou sledovanost. Důvod je opět ve způsobu financování z komerční inzerce, vylučujícím bezohledně ty slabé a podřizující program požadavkům na reklamní působení. Další důvod je v bezohlednosti a nedostatku etiky redakcí. Navíc někteří vlastníci demaskovali své zájmy a zapojili "svoje" média do politického boje. Tu do boje o starostu, gubernátora, někteří usilovali i o prezidentský post… A na takovou "nezávislost" je ruský divák háklivý, zvláště pokud je popularita vítězů několikerých voleb – dua Putin / Medveděv – dlouhodobě tak vysoká, tvrdost kampaní a protichůdnost politických zájmů tak velká, že se na každého všechno vyžvaní. O míře Putinovy autority a popularity, jakož i o investigacích a mediální otevřenosti by si čeští politici mohli nechat jen zdát. Mediální rozesírači jsou ovšem každodenně konfrontováni s názory svých čtenářů a diváků, kteří mají vlastní oči a uši a čtou i jiná média. Politická pluralita médií v Rusku je, a ne že ne.

Diskuze o "demokracii" a "lidských právech", kterou by v Rusku tolik chtěla rozvířit americká administrativa, se ovšem ve společnosti nechytá. Rusové cítí, že "demokracie" nesmí být účelová a provokovat rozvrat společnosti vyvoláváním etnické, náboženské či politické nenávisti, vedoucí nakonec vždy k násilí. Rusové chtějí spořádané, silné, jednotné Rusko, ne zemi rozvrácenou a rozparcelovanou miliardářskými zájmy, jaké zažili už jednou – za věčně opilého Jelcina. Snad i proto Putin vydal před časem přísná mediální pravidla o "hate speech" a zakázal urážky etnik, náboženství i neodůvodněné osočování veřejných osob. O vynucování respektu vůči náboženství a zákazu štvavé žurnalistiky hovoří i mnohá mediální doporučení Rady Evropy. Vznikla jako reakce na občanské nepokoje a teroristické hrozby, které vyvolaly karikatury proroka Mohameda, uveřejněné v Dánsku.

V otázkách náboženských by i pro ateisty, stejně jako jednotlivé křesťanské či muslimské církve, ale především pro všechny masové sdělovací prostředky měl existovat imperativ korektnosti, spolužití v míru, imperativ zdrženlivosti a respektu. Vzájemného. Tedy i respektu Pussy Riot vůči pravoslaví… Takže to není nic, co by bylo proti slušné novinařině. Ta neslušná, která náboženské, politické či etnické cítění a symboly chtěla používat k politickým a společnost destabilizujícím cílům, nyní křičí o cenzuře a autoritářství. Omyl. Nicméně vedle svobody slova musí vždy existovat i odpovědnost za vyřčené. Já osobně tomu říkám, že za kvalitu svých článků ručím vlastním ksichtem. Což v českých médiích zhusta není. Jinak by se bez trestního stíhání nemohly obejít zpackané denunciační kampaně některých mainstreamových českých deníků, které skončily "překvapivými" zprošťujícími rozsudky mediálně poplivaných obviněných. Omluvili se "demokratičtí" čeští "investigativci" za vyložené lži, které napsali – například Věře Jourové? Ani omylem. V ruské společnosti, zejména na poněkud mediálně negramotnějším venkově, by ale takové lživé štvavé kampaně měly či mohly mít za následek lynč.

Putin vydal také dekret o neziskových organizacích, které pokud přijímají peníze či jinou pomoc ze zahraničí, musí si za své jméno dát hanlivý přídomek "zahraniční agent". Aby všichni věděli. Měl pravdu a tato identifikace pomáhá dnes mnohým Rusům v tom, aby "prozřeli" z naivity o metodách a cílech některých organizací "občanské společnosti". V Praze bych já osobně uvítal podobný zákon, který by se ale měl vztahovat i na jednotlivce. Schválně… co by pak měl za jménem "novinář" Hvížďala?