Ještě menší radost mají určitě elitní hráči této zákulisní hry. Protože skrytý boj se stává věcí veřejnou. Jde o miliony. A o českou uměleckou historii. Zda skončí v rukou veřejných galerijních institucí, v rukou církve, nebo v trezorech spekulantů.

Národní galerie se vcelku oprávněně bojí, že přijde o obrazy. Nyní už je vcelku narýsovaná podoba majetku, o který patrně začnou žádat církve po „vyrovnání“ se státem. Dalším důvodem je, že obchod s moderním českým uměním nabírá na obrátkách. Štýrského Cirkus Simonette byl 23. dubna 2006 v aukci prodán za 8,6 milionu Kč, čímž byl překonán dosavadní rekord částky za české dílo. Řadu děl starých mistrů i modernistů, která se dostala různým způsobem do soukromých rukou v uplynulých letech, by jejich majitelé rádi vyvezli do zahraničí, ale brání jim v tom nechuť znalců podepsat vývozní povolení. Národní galerie je současně znaleckým ústavem, který je oprávněn dávat kulaté razítko na vývoz uměleckých památek.

Po prozrazení složení „tajné“ ministerské komise se ukázalo, že tento orgán, skládající se dílem z osob úctyhodných, dílem poněkud méně úctyhodných, nerespektuje prakticky žádný kompetenční klíč, jaký naopak důsledně respektovala původní Komise pro otázky galerií zřizovaných ministerstvem kultury, kterou založil ministr Jiří Besser.

V navrženém mimořádném poradním sboru ministryně Aleny Hanákové (TOP09), jehož první zasedání je naplánováno na 4. června 2013, například nejsou zastoupeni reprezentanti žádného ze stavovských sdružení historiků umění či profesních organizací zaměstnanců muzeí a galerií, což vzhledem k tomu, že Národní galerie v Praze patří mezi nejvýznamnější zaměstnavatele v oboru, nepochybně vyvolá protesty ze strany těchto organizací. Tuto starost však s radostí přenechám Uměleckohistorické společnosti, Asociaci muzeí a galerií a Radě muzeí a galerií, neboť péče o zájmy jejich členů je na nich samotných.

Od roku 1980 „kulturní“ redaktor Práva Peter Kováč, který se v roce 2012 autorsky podílel na na dodnes nevydaném katalogu výstavy Europa Jagellonica, se mýlí, pokud se domnívá, že zveřejnil skutečné složení komise. Jedna osoba ze sestavy je ve skutečnosti jen doručovací adresou. Jana Pelouchová z Muzea Kampa pouze zajišťuje elektronickou poštu pro skutečně nominovanou členku komise Medu Mládkovou.